Začalo to nejspíš už drobným ranním varováním při nakládce do školky.

Nefunguje nám pračka... teda jakože jaksi se rozjede, ale neposkakuje program kupředu, takže s tím kolečkem musím manuálně točit já, jinak by to klidně třeba dvě hodiny ždímalo. No vopruz. Nová už je objednaná, ale jak na potvoru jsem přehlídla, že je u ní poznámka "na dotaz". Takže řekli 14-30 dní :-((( Včera upřesnili, že snad první týden v červnu. No už to snad nějak vydržím.

Dnes jsem každopádně naložila první várku bílé špíny do papírové tašky IKEA a že ji vyperu u našich. Před barákem jí ruplo ucho. Tak jsem to posbírala a jelo se.

Ve školce naštěstí ok, zdá se, že Lupita zase zajíždí do starých dobrých vyjetých kolejí, nebrečí, neprotestuje, jen se cca 15x zeptá, jestli fakt přijdu. Se spícím synkem jsem pokračovala do Oriflame v centru města, kde je zaparkování téměř vždy nereálnou záležitostí, to musí být jo extra štěstí, že zrovna přede mnou někdo odjede, jinak tam auta krouží jak vosy nad bonbónem a na to já nemám nervy, takže už to poslední dobou ani nezkouším, rovnou si v klidu zaparkuju někde dál a pak to za 20 minut dojedu s kočárem. Ale že mi ten mimánek spal, tak že to pro tentokrát zkusím. Mají tam dokonce 3 (!) rezervovaný stání, ty byly samozřejmě plný, ale vjela jsem za plechový vrata (se značkou zákaz vjezdu bez povolení) s tím, že tam bylo dost volno a na těch 10-15 minut se nic nestane, nikomu vadit nebudu a mně to hodně usnadní situaci. Mimochodem... já, která nikdy nezaparkuju, aby mi nedej bože někde vyčnívalo 5 cm auta nebo prostě někde, kde to není 100%. Už kolikrát se mi takhle ještě na starým bydlišti stalo, že jsem záměrně minula místo, na který se pohotově vecpalo auto jedoucí za mnou a já se pak s dětma vláčela o dvě ulice dál.

Kočár z auta... Míša do kočáru... schody... výtah... nikdo u pokladen... taky skoro nic neměli, grrr... pak ještě rychle ve zdravé restauraci nabrat nějaký oběd pro děti do polystyrénové krabičky, protože naši jsou na chalupě a lednici prý mají vybrakovanou... a už jsem jen dumala, jestli mám hned vyrazit dál do města nebo to auto raději přece jen někam posunout. Každopádně jsem se k němu vracela pro zapomenutou mikinu, byla celkem kosa.

A ejhle!' Plechová vrata jsou zavřená!

A ejhle! Dokonce zamčená na visací zámek!

"No výborně!" jak by řekla Lupita. Zvoním na recepci, tam prý nic nevědí, prý je to soukromí pozemek, se kterým nemají nic společnýho. "No výborně!" Chvíli tam s kočárem zmateně pobíhám, supím, nadávám a v duchu si říkám, odkud mě ta sviňka, co to zamčela, pozoruje, protože tyhle vrata jsem tam NIKDY zavřený neviděla. Asi po 20 minutách teda v jednom z obchodů uspěju, ale slečna si mě řádně vychutnala.