...jasně, začínat konverzaci o počasí je zoufalost, která se toleruje tak maximálně v učebkách cizího jazyka a i tam je to nuda. Pokud teda člověk zrovna není meteóóóróóólóóóg ;-) No ale já o něm psát dneska budu. Fakt totiž dělá divy. Se mnou teda rozhodně.

Tak například včera bylo naprosto famózní. Paráda. Po zimě se člověk cítí jak v jiným světě. A přesto jsem se dokázala vytočila úplně na maximum (což u mě ostatně není až zas tak neobvyklá věc ;-) Ve zkratce: spěcháme, nestíháme, slezu naše 4 patra dolů, s 10kg miminem a 2 obříma taškama, zjistím, že kočár není v kočárkárně, ale v autě, klíče od něj samozřejmě doma, 4 patra s plnou náloží nahoru, 300m sprint na tramvaj, nejraději bych vraždila, už vytahuju telefon a ruším veškerý domluvený program. Jenomže bylo fakt nádherně, a tak mi k vychladnutí hlavy stačilo pak těch 15 minut sezení v tramvaji, kdy mimino spalo, já měla v uších sluchátka a do toho pražilo slunko. SUPER!

No a dneska naopak nebyl žádný důvod k vytáčení, pohoda den, žádný spěchy, šly jsme se kouknout na svatbu. Jenže to počasí! Ze začátku to nebylo na deštník, nebylo to na pláštěnku, nebylo to snad ani na kapucu. Bylo to prostě jenom mrzutý. A já taky. Jak je vidět, ani Lupita nebyla dvakrát nadšená, a nepomohla ani teta nevěsta. A že byla hezká a veselá :-)


Pak už to navíc bylo jak na deštník, tak na pláštěnku i kapucu dohromady, takže jí, chudině, nezbylo nic jinýho, než po cestě zpátky domů dělat bubáka zpoza igelitu na kočáru :-(


A to unaví. A když se pak člověk vzbudí, tak má většinou hrozný hlad. Takže honem něco ukuchtit. Zdá se, že se Lupita potatila Jupíííí... jsem nadále bez práce v kuchyni!


Ať už je jenom hezky! Prosíííím!