Ajajaj, nůžky! Poprvé jsme s nimi začaly pracovat někdy loni ve výtvarce, ale to byly většinou takový ty se 4 otvorama pro prsty, do kterých jde strčit jak moje, tak Lupitina ruka najednou. Sama tam nestříhala nikdy. Až teď nedávno, ani nevím proč... nejspíš se moc často sápala po obyčejných nůžkách... jsem jí vytáhla takový dětský plastový z nějaké té Tesco výtvarné sady. Ty jsou fakt celý z plastu, takže poměrně bezpečný, zato pořádně tupý ;-) Střihnou opravdu jen za ideálních podmínek a pouze do ideálního papíru. I tak se s nimi Lupita celkem vyřádila. Marné bylo podstrkování nákupních letáků, sama si přece vybere, co se jí bude nejlíp stříhat. Až na můj nákupní seznam to naštěstí odnesly samý nedůležitý věci. Ovšem ten můj naprosto nezbytný papírek do obchodu to schytal úplně nejvíc. Pokupě už pak držel jen silou vůle a vtipný bylo, že jsem podle něj nakonec nešla nakoupit já, ale mužíček. Nabídla jsem se, že mu žádané položky znovu přepíšu na nový proužek papíru, ale odmítl. Škoda, že jsem ho neviděla v reálu používat tenhle na trojúhelníčky rozstříhaný a rozsýpací :-D

Poučný letáček od paní zubařky - nejoblíbenější kousek

Skicák má postříhanou nejen obálku, ale taky úplně všechny listy.

Časem Lupita přestala být spokojená se svým dětskými nůžkami, dokázala se pořádně vsteknout, když jí to ani na podesáté neučinilo požadovaný střih (se jí nedivím) a briskně si našla kovovou náhradu, která stříhá naprosto spolehlivě.

Jen jsem zvědavá, kdy se z fáze stříhací posune do té vystřihovací. Tu zatím musím suplovat já.