"Profesorský sbor i já osobně musíme provést důkladnou prohlídku celého hradu," oznámil jim profesor Brumbál poté, co profesorka McGonagallová a profesor Kratiknot pozavírali všechny dveře vedoucí do síně. "Obávám se, že v zájmu vlastní bezpečnosti budete muset dnešní noc strávit tady. Požaduji, aby prefekti stáli na stráži u všech vchodů do síně, a předávám velení našemu primusovi a primusce. Stane-li se cokoli mimořádného, okamžitě mi to ohlaste," otočil se na Percyho, který se tvářil nesmírně hrdě a důležitě. "Pošlete mi zprávu po některém z duchů."

Profesor Brumbál se už chystal opustit síň, pak se však zarazil se slovy:

"Ach ano, budete potřebovat..."

Stačilo, aby Albus Brumbál mávl jedinkrát nonšalantně hůlkou a dlouhé stoly odlétly k obvodu síně a vyrovnaly se podél stěn; následovalo další mávnutí a podlaha se pokryla stovkami měkkých karmínových spacích pytlů.

"Dobře se vyspěte," popřál jim profesor Brumbál a zavřel za sebou dveře.

Síň okamžitě zaplnilo vzrušené štěbetání; žáci Nebelvíru informovali zbytek školy o tom, k čemu u nich právě došlo.

"Zalezte si všichni do spacích pytlů!" zaburácel Percy. "Pospěšte si, žádné další povídání! Za deset minut se zhasíná!"

"Pojďte," pobídl Ron Harryho a Hermionu. Popadli tři spací pytle a odtáhli je do kouta.

"Co myslíte, je Black pořád ještě na hradě?" zašeptala nervózně Hermiona.

"Jak je vidět, Brumbál si myslí, že by tu být mohl," odpověděl Ron.

"Já vám řeknu, že to je opravdu štěstí, že si vybral zrovna dnešní večer," uvažovala Hermiona, když oblečení zalezli do spacích pytlů a opřeli se o lokty, aby si spolu mohli dál povídat. "Jediný večer, kdy jsme nebyli ve věži..."

"Počítám, že na útěku ztratil přehled o čase," mínil Ron. "Nejspíš si neuvědomil, že je svátek Všech svatých. Jinak by byl vrazil sem."

Hermiona se zachvěla.

Také jejich spolužáci si kladli stejnou otázku: "Jak se dostal dovnitř?"

"Třeba se umí přemisťovat pomocí kouzel," říkal právě jeden žák z Havraspáru, který ležel kousek od nich. "Víte, co myslím - prostě se tady objevil zčistajasna."

"Pravděpodobně v přestrojení," doplnil ho mrzimorský žák pátého ročníku.

"Taky sem mohl přiletět," napadlo Deana Thomase.

"Proboha, jsem tady snad jediná, kdo si dal tu práci a přečetl si Dějiny bradavické školy?" zeptala se Hermiona popuzeně Harryho a Rona.

"Nejspíš ano," přisvědčil Ron. "Proč?"

"Protože hrad chrání víc než jenom zdi, abyste věděli," odsekla Hermiona. "Je chráněn všelijakými kouzelnými zaříkadly, která mají zabránit právě tomu, aby sem někdo tajně pronikl. Přemístit se sem pomocí kouzel prostě není možné. A chtěla bych vidět přestrojení, které by dokázalo oklamat mozkomory. Ti přece hlídají všechny vchody na školní pozemky. Viděli by ho, i kdyby sem přiletěl. A Filch zná všechny zdejší tajné chodby, takže ty taky určitě nechali hlídat..."

"Budeme zhasínat!" zahulákal Percy. "Rád bych, abyste byli všichni uložení ve spacích pytlech a nechci slyšet žádné další povídání!"

Všechny svíčky naráz zhasly. Jediné světlo nyní vycházelo ze stříbřitě světélkujících duchů, kteří poletovali sem a tam a vážně promlouvali s prefekty, a z kouzelného stropu, který byl stejně jako obloha venku poset hvězdami. Díky jejich světelnému efektu a díky šepotu, který stále ještě naplňoval celou síň, si Harry připadal, jako by spal za mírného vánku pod širákem.

Vždy jednou za hodinu se v síni objevil některý z učitelů, aby se přesvědčil, že je všude klid. Někdy kolem třetí hodiny ranní, když už mnozí konečně usnuli, vstoupil profesor Brumbál. Harry sledoval, jak se rozhlíží a hledá Percyho, který procházel mezi spacími pytli a napomínal ty, kteří se spolu bavili. Percy byl v té chvíli jen kousek od Harryho, Rona a Hermiony, kteří začali předstírat spánek v okamžiku, kdy se k nim přiblížily Brumbálovy kroky.

"Máte nějaké stopy, pane profesore?" zeptal se šeptem Percy.

"Ne. Tady je všechno v pořádku?"

"Všechno pod kontrolou, pane."

"Výborně. Teď už by nemělo smysl je všechny stěhovat. Pro otvor v nebelvírském portrétu jsem našel dočasného strážce. Zítra je budete moci přestěhovat zpátky."

"A co Buclatá dáma, pane?"

"Schovává se v mapě Argyllshiru v druhém patře. Očividně odmítla pustit Blacka dovnitř bez hesla, proto na ni zaútočil. Pořád ještě je silně rozrušená, ale jen co se trochu uklidní, požádám pana Filche, aby ji vrátil na původní místo."

Harry slyšel, jak se dveře do síně se zavrzáním znovu otevřely, a pak se ozvaly další kroky.

"Pane řediteli?" Byl to Snape. Harry ležel ani se nehnul a pozorně naslouchal. "Celé třetí poschodí bylo prohledáno. Black tam není. A Filch prošel všechna sklepení. Tam také nikdo není."

"A co astronomická věž? Pracovna profesorky Trelawneyové? Sovinec?"

"Všechno jsme prohledali..."

"Nuže dobrá, Severusi. Tak jako tak jsem nečekal, že by se tu Black zdržel."

"Máte nějakou teorii ohledně toho, jak se dostal dovnitř?" zeptal se Snape.

Harry velice opatrně nadzvedl hlavu položenou na pažích, aby měl volné i druhé ucho.

"Mám jich spoustu, Severusi, ale každá je nepravděpodobná."

Harry nepatrně pootevřel oči a podíval se směrem, kde stáli; Brumbál byl k němu obrácen zády, zahlédl však vášnivě zaujatý Percyho obličej a Snapeův profil, který vypadal popuzeně.

"Vzpomínáte si na ten rozhovor, pane řediteli, který jsme měli těsně před - no, před začátkem pololetí?" otázal se Snape, ale téměř přitom nerozevíral rty, jako by chtěl z diskuse vyloučit Percyho.

"Vzpomínám, Severusi," přikývl Brumbál a v jeho hlase zaznělo cosi jako varování.

"Zdá se mi - téměř nemožné - že by se Black mohl dostat do školy bez pomoci někoho zevnitř. Dal jsem najevo svoje obavy, když jste jmenoval -"

"Nevěřím, že by uvnitř tohoto hradu existoval jediný člověk, který by byl ochoten pomáhat Blackovi dostat se sem," prohlásil Brumbál a z tónu, jakým to řekl, jednoznačně vyplynulo, že pokládá toto téma za uzavřené; Snape už proto nedopověděl. "Musím zajít dolů za mozkomory, pokračoval Brumbál. "Slíbil jsem, že jim řeknu, až skončíme s prohledáváním hradu."

"Nechtěli nám s tím hledáním vypomoct, pane?" zajímal se Percy.

"Jistěže ano," odpověděl chladně Brumbál. "Obávám se ale, že dokud zde budu ředitelem já, žádný mozkomor nepřekročí práh tohoto hradu."

Percy se zatvářil poněkud rozpačitě. Brumbál rychlým a tichým krokem opustil síň. Snape ještě chvíli zůstal stát a díval se za ředitelem se záštiplným výrazem, pak ale také odešel.

Harry pohlédl na Rona a Hermionu. I oni měli oči otevřené a zrcadlil se jim v nich hvězdný strop.

"Co to všechno mělo znamenat?" zeptal se bezhlesým šepotem Ron.

V příštích několika dnech se ve škole nemluvilo o ničem jiném než o Siriusi Blackovi. Teorie o tom, jak se dostal do hradu, nabývaly stále nepravděpodobnější podoby. Hannah Abbottová z Mrzimoru strávila většinu následující hodiny bylinkářství tím, že každému, kdo byl ochoten ji poslouchat, vykládala, jak je Black schopen proměnit se v kvetoucí keř.

Rozcupované plátno Buclaté dámy bylo sejmuto ze zdi a nahrazeno obrazem sira Cadogana a jeho tlustého šedivého poníka. Nikdo z toho nejásal radostí. Sir Cadogan polovinu času trávil tím, že žáky vyzýval na souboj, a zbytek tím, že si vymýšlel směšně komplikovaná vstupní hesla, která přinejmenším dvakrát denně měnil.

"Je to absolutní cvok," stěžoval si Percymu rozzlobeně Seamus Finnigan. "Nemůžeme dostat někoho jiného?"

"Nikdo jiný tu práci nechtěl vzít," vysvětloval Percy. "To, co se stalo Buclaté dámě, nahnalo všem strach. Pouze sir Cadogan byl natolik statečný, že se přihlásil dobrovolně."

Sir Cadogan byl však tím nejmenším z Harryho problémů. Harry sám se teď ocitl pod přísným dohledem. Učitelé nacházeli nejrůznější záminky, aby ho mohli doprovázet po chodbách, a Percy Weasley (který se podle Harryho názoru řídil matčinými příkazy) ho sledoval na každém kroku jako nějaký neobyčejně důležitý hlídací pes. Všechno to pak bylo korunováno tím, když si ho profesorka McGonagallová pozvala k sobě do kabinetu a uvítala ho s výrazem tak truchlivým, až si Harry myslel, že nejspíš někdo zemřel.

"Nemá už smysl dál to před vámi tajit, Pottere," oslovila ho tím nejvážnějším tónem. "Vím, že to pro vás bude šok, ale Sirius Black -"

"Já vím, že jde po mně," přerušil ji unaveně Harry. "Zaslechl jsem to říkat Ronova tatínka paní Weasleyové. On totiž pracuje na ministerstvu kouzel."

Profesorku McGonagallovou jeho sdělení očividně zarazilo. Vteřinu nebo dvě na Harryho pozorně hleděla a pak prohlásila: "Dobře tedy! V tom případě jistě pochopíte, Pottere, proč myslím, že není zrovna dobré, abyste po večerech chodil na tréninky famfrpálu. Tam venku na hřišti, kde jsou s vámi jen ostatní členové vašeho týmu, jste příliš vystaven nebezpečí, Pottere -"

"Jenže my v sobotu hrajeme první zápas," skočil jí rozhořčeně do řeči Harry. "Musím přece trénovat, paní profesorko!"

Profesorka McGonagallová ho upřeně pozorovala. Harry věděl, že jí na prospěchu nebelvírského týmu doopravdy záleží; koneckonců to byla právě ona, kdo ho původně navrhl na post chytače. Čekal a napětím ani nedýchal.

"Hmmm..." Profesorka McGonagallová vstala a zadívala se oknem ven na famfrpálové hřiště, kam bylo pro déšť sotva vidět. "No... musím přiznat, že bych se ráda dočkala toho, jak ten pohár konečně vyhrajeme... Stejně ale musím říct, Pottere - byla bych klidnější, kdyby tam s vámi byl někdo z učitelů. Požádám madame Hoochovou, aby chodila na vaše tréninky dohlížet."

 

Jak se první famfrpálový zápas blížil, počasí se neustále zhoršovalo. Nebelvírské mužstvo se tím však nenechalo odradit a pod pečlivým dohledem madame Hoochové trénovalo ještě intenzivněji než kdy dřív. Na poslední trénink před sobotním zápasem ale přišel Oliver Wood s dosti nepříjemnou zprávou.

"Nebudeme hrát se Zmijozelem!" oznámil svému družstvu a tvářil se nesmírně rozčileně. "Zrovna za mnou byl Flint. Namísto s nimi se utkáme s Mrzimorem."

"Proč?" vyhrkli svorně členové týmu.

"Flint se vymlouvá, že jejich chytač má pořád ještě poraněnou ruku," vysvětloval Wood a vztekle skřípal zuby. "Je ale naprosto jasné, proč to dělají. Nechce se jim hrát v tomhle počasí. Mají strach, že by jejich šance ještě víc klesly..."

Celý den dul silný vítr a hustě pršelo a Woodova slova teď doprovodilo vzdálené zadunění hromu.

"Malfoy s tou rukou vůbec nic nemá!" rozkřikl se rozzuřeně Harry. "Simuluje to!"

"To já vím," přisvědčil hořce Wood, "jenže to nemůžeme dokázat. A všechny nacvičené signály jsme trénovali v přesvědčení, že budeme hrát se Zmijozelem, jenže teď proti nám místo nich nastoupí Mrzimor a ten má úplně jiný styl hry. Mají nového kapitána a chytače, Cedrika Diggoryho -"

Angelina, Alice a Katie se náhle zahihňaly.

"Co je?" reagoval zamračeně Wood na jejich lehkovážné počínání.

"To je takový ten vysoký pohledný kluk, že?" ujišťovala se Angelina.

"Silný a tichý," dodala Katie a všechny tři se znovu začaly hihňat.

"Tichý je jen proto, že je to takový tupec, že nedá dvě slova dohromady," odsekl netrpělivě Fred. "Nechápu, s čím si děláš starosti, Olivere, s Mrzimorem to bude procházka růžovým sadem. Když jsme s nimi hráli posledně, chytil Harry Zlatonku asi po pěti minutách, pamatuješ?"

"Tentokrát budeme hrát za úplně jiných podmínek!" zařval hlasitě Wood a oči mu lehce vylezly z důlků. "Diggory dal dohromady pořádně silnou sestavu! A kromě toho on sám je vynikající chytač. Ostatně toho jsem se bál, že se na to budete dívat takhle. Nesmíme je podcenit! Nesmíme polevit v soustředění! Zmijozel se nás snaží vypéct! My musímevyhrát!"

"Tak se nerozčiluj, Olivere," uklidňoval ho Fred s mírně poplašeným výrazem v obličeji. "My přece Mrzimor bereme vážně. "Absolutně vážně."

 

Den před zápasem nabyl vítr intenzity skučivé vichřice a pršelo ještě vytrvaleji než dosud. Na chodbách a v učebnách byla taková tma, že musely být rozsvíceny další pochodně a lucerny. Mužstvo Zmijozelu vypadalo nadmíru spokojeně a nejspokojeněji se tvářil Malfoy.

"Ach bože, jen kdybych se s tou rukou cítil aspoň o trochu líp," povzdechl si, když sledoval, jak zvenčí lomcuje okny vichřice.

Harry neměl v hlavě prostor na to, aby si dělal starosti s čímkoli jiným než s nadcházejícím dnem a chystaným zápasem. Oliver Wood za ním o přestávkách mezi hodinami neustále přibíhal a dával mu různé rady. Když se to stalo potřetí, mluvil tak dlouho, že si Harry náhle uvědomil, že má už deset minut zpoždění na hodinu obrany proti černé magii; rozběhl se do učebny a Wood za ním hulákal: "Diggory má hrozně rychlou kličku, Harry, takže by možná bylo nejlepší zkusit ho obejít velkým obloukem -"

Harry prudce zabrzdil před učebnou obrany proti černé magii, otevřel dveře a vpadl dovnitř.

"Omlouvám se, pane profesore, ale -"

Nebyl to však profesor Lupin, který k němu zdvihl oči od katedry; seděl u ní Snape.

"Hodina začala před deseti minutami, Pottere, takže myslím, že Nebelvíru strhneme deset bodů. Posaďte se."

Harry se však nehýbal.

"Kde je profesor Lupin?" zeptal se.

"Říká, že se dnes cítí příliš nemocen na to, aby mohl učit," oznámil Snape s pokřiveným úsměvem. "Neříkal jsem vám, abyste se posadil?"

Harry však zůstal stát na místě.

"Co mu je?"

V Snapeových černých očích se zablýsklo.

"Nic, co by ho ohrožovalo na životě," pronesl tónem, který naznačoval, že opak by ho těšil mnohem víc. "Strhávám Nebelvíru dalších pět bodů, a jestli vás budu muset ještě jednou vybídnout, abyste se posadil, bude to už za padesát bodů."

Harry se odloudal na své místo a posadil se. Snape se rozhlédl po třídě.

"Jak jsem říkal, než nás Potter vyrušil, profesor Lupin nezanechal žádné poznámky o tom, které učivo jste doposud probrali -"

"Prosím, pane profesore," vyhrkla kvapně Hermiona, "probírali jsme bubáky, karkulinky, tůňodavy a děsovce a právě jsme měli začít -"

"Buďte zticha!" zarazil ji chladně Snape. "Žádné informace jsem po vás nežádal. Poukazoval jsem jen na organizační nedostatky profesora Lupina."

"Je to nejlepší učitel obrany proti černé magii, jakého jsme kdy měli," ozval se neohroženě Dean Thomas a zbytek třídy ho podpořil tichým souhlasným zabručením. Snape vypadal hrozivěji než kdy jindy.

"To vám tedy ke spokojenosti stačí málo. Lupin vás doopravdy nepřepíná - že se dokážete vypořádat s karkulinkami a děsovci, to bych od vás očekával už v prvním ročníku. Dnes si promluvíme o -"

Harry sledoval, jak listuje učebnicí, dokud se nedostal k úplně poslední kapitole, o níž si mohl být jistý, že ji ještě neprobírali.

"- o vlkodlacích," dokončil Snape.