Ron ležel rozvalený na posteli, pusu otevřenou a spal jako špalek. Nepohnul se, ani když Harry přešel místnost, vyšel ven na odpočívadlo a zavřel za sebou dveře. Snažil se nemyslet na chvíli, kdy Rona zase uvidí, protože to už možná nebudou spolužáci z Bradavic, a potichu sešel se schodů, kolem hlav Pištových předchůdců, dolů do kuchyně.

Čekal, že bude prázdná, ale když došel ke dveřím, slyšel z druhé strany hlasy. Otevřel a spatřil pana a paní Weasleyovy, Siriuse, Lupina a Tonkovou sedět za stolem, jako by na něj čekali. Všichni byli oblečení, kromě paní Weasleyové, která na sobě měla prošívaný vínový župan. Když Harry vstoupil, vyskočila.

"Snídaně," řekla, vytáhla hůlku a spěchala k ohni.

"Dobré ráno," zazívala Tonková. Vlasy měla blonďaté a kudrnaté. "Spal jsi dobře?"

"Ano," řekl Harry.

"Já jsem b - b - byla vzhůru celou noc," řekla a opět důkladně zívla, "pojď si sednout..."

Vytáhla židli, přičemž se jí podařilo svalit tu, co stála vedle.

"Co bys rád, Harry," volala paní Weasleyová, "ovesnou kaši? Vdolečky? Lososa? Vejce se slaninou? Topinku?"

"Jen - jen topinku, díky," řekl Harry.

Lupin na něj mrkl a pak se obrátil na Tonkovou: "Co jsi to říkala o Scrimgeourovi?"

"Oh... no... Tedy, měli bychom být trochu opatrní, dával mně a Kingsleymu divné otázky..."

Harry byl docela vděčný, že se nemusí do konverzace zapojovat. Jeho vnitřnosti se kroutily. Paní Weasleyová před něj položila několik topinek a marmeládu; pokusil se něco sníst, ale bylo to jako žvýkat koberec. Paní Weasleyová se posadila vedle a začala mu upravovat tričko, zastrčila cedulku a uhlazovala švy na ramenou. Přál si, aby toho nechala.

"...a budu muset říct Brumbálovi, že zítra nemůžu vzít noční službu, jsem m - ooo - c unavená," dokončila Tonková a znovu zažívala na celé kolo.

"Vezmu to za tebe," nabídl se pan Weasley, "nevadí mi to, musím stejně dodělat nějaké hlášení."

Pan Weasley na sobě neměl hábit, ale proužkované kalhoty a starého bombera. Otočil se od Tonkové na Harryho.

"Jak se cítíš?"

Harry pokrčil rameny.

"Budeš to mít brzy za sebou," pokusil se ho povzbudit pan Weasley, "během pár hodin se to vyjasní a pustí tě."

Harry neříkal nic.

"Slyšení je na mém poschodí, v kanceláři Amélie Bonesové. Je ředitelkou Oddělení prosazování magického práva a bude to ona, kdo tě bude vyslýchat."

"Amélie Bonesová je v pohodě, Harry," přidala se Tonková, "je spravedlivá, vyslechne tě."

Harry přikývl, ale stále nemohl vymyslet nic, co by řekl.

"Snaž se neztratit sebeovládání," řekl stručně Sirius, "buď zdvořilý a drž se faktů."

Harry opět přikývl.

"Zákon je na tvojí straně," řekl tiše Lupin, "i nezletilý čaroděj smí použít kouzla, je-li v ohrožení života."

Něco velmi studeného káplo Harrymu na záda; chvíli si myslel, že ho někdo začarovává Disiluzí, ale pak mu došlo, že ho paní Weasleyová češe mokrým hřebenem. Snažila se jeho vlasy silou přitlačit k hlavě.

"Copak se nikdy nedají učesat rovně?" zeptala se zoufale.

Harry zavrtěl hlavou.

Pan Weasley se podíval na hodinky a pak na něj.

"Myslím, že vyrazíme," řekl, "budeme tam trochu brzo, ale bude lépe, když budeš tam než když se budeš potloukat tady."

"Dobře," řekl Harry automaticky, položil topinku a zvedl se.

"Dobře to dopadne, Harry," řekla Tonková a poplácala ho po rameni.

"Hodně štěstí," popřál mu Lupin, "jsem si jist, že to bude v pořádku."

"A kdyby ne," dodal výhružně Sirius, "tak se za Amélií Benešovou osobně stavím..."

Harry se slabě usmál. Paní Weasleyová ho objala.

"Všichni ti držíme palce," řekla.

"Díky," řekla Harry, "takže... uvidíme se potom."

Následoval pana Weasleyho po schodech nahoru a přes halu. Slyšel, jak si Siriusova matka za závěsy něco brblá ze spaní. Pan Weasley odjistil dveře a vyšli do studeného šedého rána.

"Normálně do práce jen tak nechodíte, že?" zeptal se ho Harry, když čerstvým krokem vyrazili kolem náměstí.

"Ne, obvykle se přemisťuji," odpověděl pan Weasley, "ale ty nemůžeš a myslím, že to bude lepší, když se dostavíme zcela nemagicky... Udělá to lepší dojem, vzhledem k tomu, kvůli čemu tě předvolávají..."

Pan Weasley měl během chůze jednu ruku schovanou pod bundou. Harry věděl, že pevně svírá hůlku. Ulice byly prakticky opuštěné, ale když se objevili na malé staničce metra, bylo kolem rázem spousta lidí dojíždějících do práce také v tak časnou hodinu. Pan Weasley musel, jako pokaždé, když se ocitl v těsné blízkosti mudlů směřujících za svými každodenními cíly, napnout veškeré sebeovládání, aby skryl své nadšení.

"Prostě skvostné," šeptal a ukazoval na automaty na lístky, "přímo geniální."

"Jsou mimo provoz," upozornil ho Harry, ukazuje na ceduli.

"Ano, ale i tak..." řekl pan Weasley a věnoval automatům mazlivý pohled.

Koupili si lístky od ospalého hlídače (transakci pro jistotu provedl Harry, protože pan Weasley to s mudlovskými penězi moc neuměl) a o pět minut později už nasedali do vlaku, který se s nimi rozkymácel směrem do středu Londýna. Pan Weasley úzkostlivě kontroloval mapu tratí nad okénky.

"Ještě čtyři zastávky, Harry... Už zbývají jen tři... Ještě dvě..."

Vystoupili ve stanici v samém srdci Londýna a vlna mužů a žen v oblecích a s kufříky je vynesla z vagónu. Vyjeli po eskalátoru, prošli turnikety (pan Weasley byl nadšen způsobem, jakým turniket spolkl jeho lístek) a objevili se na široké rušné ulici lemované impozantními budovami.

"Kde to jsme?" podivil se pan Weasley a Harrymu se na moment zastavilo srdce, protože ho napadlo, že i přes neustálé koukání na mapu vystoupili špatně, ale o vteřinu později pan Weasley dodal: "Ach, ano... tudy, Harry" a vedl ho postranní ulicí.

"Promiň," řekl, "ale nikdy nejezdím vlakem a z mudlovské perspektivy to vypadá úplně jinak. "Ve skutečnosti jsem vlastně vchodem pro návštěvníky nikdy nešel."

Čím dál postupovali, tím menší a méně impozantní domy míjeli, až konečně dorazili do ulice, ve které se vyskytovalo několik poměrně ošuntělých kancelářských budov a hospoda. Harry by čekal, že ministerstvo kouzel bude na trochu reprezentativnějším místě.

"A jsme tady," řekl pan Weasley vesele a ukázal na opuštěnou červenou telefonní budku, která postrádala některé skleněné stěny a doplňovala ji pestrými dílky sprejerů ozdobená zeď. "Až po tobě, Harry."

Otevřel dveře budky.

Harry vkročil dovnitř, zvědavý, co to má, pro všechno na světě, znamenat. Pan Weasley se nacpal za ním a zavřel dveře. Vešli se tam jen tak tak; Harry byl natlačen na telefonní aparát, který se klinkal na zdi, zjevně od doby, kdy se ho nějaký vandal pokusil urvat. Pan Weasley se natáhl pro sluchátko.

"Pane Weasleyi, myslím, že tohle bude taky mimo provoz," podotkl Harry.

"Jsem si jist, že je v pořádku," řekl pan Weasley, držel si sluchátko nad hlavou a koukal na číselník. "Tak to zkusíme... Šest..." vytáčel, "dva... čtyři... a ještě čtyři... a znova dvojka..."

Když se kolečko po posledním čísle vrátilo na začátek, ozval se v budce chladný ženský hlas, ne však ze sluchátka, ale tak jasně a hlasitě, jako by hned vedle nich stála neviditelná žena a mluvila.

"Vítejte na ministerstvu kouzel. Prosím uveďte vaše jméno a důvod příchodu."

"Eh...," řekl pan Weasley a evidentně přemýšel, jestli má mluvit do sluchátka nebo ne. Vyřešil to tak, že si přidržel mluvítko u ucha. "Arthur Weasley, Oddělení zneužívání mudlovských předmětů, doprovázím Harryho Pottera na disciplinární řízení..."

"Děkuji," děl hlas, "návštěvník si prosím vezme cedulku a připne si ji na hábit."

Cvaklo to a zachrastilo a ze šachtičky, kam obvykle padají vrácené drobné, něco vypadlo. Harry zvedl malou stříbrnou kartičku s nápisem Harry Potter, disciplinární řízení.Připíchl si ji na tričko a hlas opět promluvil.

"Návštěvníku ministerstva, jste povinen podrobit se prohledání a předložit svou hůlku k registraci u bezpečnostního pultu, který je na konci atria."

Podlaha telefonní budky se zatřásla a pak začala celá pomalu klesat do země. Harry se trochu nedůvěřivě díval, jak se chodník zdánlivě zvedá za skly budky, až je obklopila temnota. Pak dlouho nic neviděl; jen slyšel temné skřípání, jak si budka razila cestu do podzemí. Po několika minutách, které se ovšem Harrymu zdály docela dlouhé, osvítil jeho nohy proužek zlatého světla a postupně se rozšiřoval, až zalil celou budku a Harry musel zavřít oči, protože mu z toho začínaly slzet.

"Ministerstvo kouzel vám přeje hezký den," řekl ženský hlas.

Dveře budky se rozskočily a pan Weasley vyšel ven, následován Harrym, který překvapením otevřel ústa.

Stáli na konci velmi dlouhé a velkolepé haly s nablýskanou tmavou dřevěnou podlahou. Strop byl vyvedený v paví modři a vykládaný zářícími zlatými symboly, které se neustále měnily a přemisťovaly jako nějaká nebeská vývěsní tabule. Stěny na obou stranách byly také obložené leštěným tmavým dřevem a na mnoha místech v nich byly přepychové krby. Co chvíli se z některého krbu na levé straně s jemným zasvištěním vynořil čaroděj či čarodějka. Před krby na pravé straně se dělaly krátké fronty těch, kteří potřebovali naopak odejít.

V polovině haly byl vodotrysk; uprostřed kulatého bazénku stála skupina zlatých soch nadživotní velikosti. Ta nejvyšší znázorňovala vznešeně vypadajícího čaroděje, ukazujícího hůlkou přímo nad sebe. Kolem něj byli seskupeni krásná čarodějka, kentaur, skřet a domácí skřítek, přičemž poslední čtyři jmenovaní obdivně hleděli na čarodějku a čaroděje. Z konců jejich hůlek, ze špičky kentaurova šípu, skřetova klobouku a z uší domácího skřítka tryskaly třpytivé proudy vody a jejich jemné syčení se přidávalo k hlasitým prásk přemisťovacích kouzel a ke zvukům kroků stovek lidí (kteří měli vesměs ve tvářích otupělé a ospalé výrazy), sunoucích se k pozlaceným bránám na konci haly.

"Tudy," řekl pan Weasley.

Přidali se k proudu a kličkovali mezi pracovníky ministerstva, z nichž někteří nesli kymácející se hromady pergamenů, jiní otlučené kufříky, další si četli v Denním věštci.Když šli kolem fontány, všiml si Harry stříbrných srpců a bronzových svrčků, hledících na něj ze dna bazénku. Malý odrbaný nápis na bazénku pravil:

 

PENĚŽITÉ DARY Z FONTÁNY KOUZELNÝCH BRATŘÍ BUDOU PŘEDÁNY ŠPITÁLU PRO MAGICKÉ NEMOCI A ZRANĚNÍ U SVATÉHO MUNGA

 

Jestli nebudu vyloučen z Bradavic, hodím tam deset galeonů, slíbil si zoufale Harry.

"Tady, Harry," řekl pan Weasley, když vystoupili z proudu ministerských úředníků, mířících k bránám. Vlevo u stolu, pod cedulkou Bezpečnostní služba, seděl špatně oholený čaroděj v hábitu barvy páví modři a když je spatřil, odložil Denního věštce.

"Doprovázím návštěvu," řekl pan Weasley a ukázal na Harryho.

"Postav se sem," řekl znuděně čaroděj.

Harry přistoupil blíž a čaroděj zvedl dlouhou, tenkou a ohebnou zlatou hůl, kterou ho zezadu i zepředu přejel od hlavy k patě.

"Hůlku," zavrčel potom, odložil hůl a nastavil ruku.

Harry mu dal svou hůlku. Čaroděj ji položil na podivný mosazný přístroj, který vypadal trochu jako váhy, jenže měl jen jednu misku. Přístroj začal vibrovat a pak ze škvírky na podstavci vypadl tenký proužek pergamenu. Čaroděj ho odtrhl a přečetl nahlas:

"Jedenáct palců, uvnitř je péro z fénixe, používaná po čtyři roky. Je to správně?"

"Ano," kývl nervózně Harry.

"Tohle si nechám," řekl čaroděj a napíchl papírek na mosazný bodák. "Tohle si vem," dodal a vrátil Harrymu hůlku.

"Děkuji."

"Počkat..." řekl pomalu čaroděj.

Jeho oči přeletěly z návštěvnické kartičky na Harryho čelo.

"Děkujeme, Eriku," řekl pan Weasley pevně, popadl Harryho za rameno a odtáhl ho od pultu zpět mezi proudící čaroděje.

Popostrkován davem následoval Harry pana Weasleyho skrze bránu do další, menší haly, kde za zlatými mřížemi čekalo na dvacet výtahů. Harry s panem Weasleym se přidali ke hloučku kolem jednoho z nich. Poblíž stál velký čaroděj s bradkou a velkou papírovou krabicí, ze které se linuly zvuky připomínající pilování.

"Máš se dobře, Arthure?" zeptal se čaroděj a kývl na pana Weasleyho.

"Co to tam máš, Bobe?" zadíval se pan Weasley na krabici.

"To si nejsme jistí," řekl čaroděj vážně, "domnívali jsme se, že jde o běžné bažinné kuře, dokud nezačalo chrlit oheň. Vypadá to na těžký případ porušení zákazu experimentálních chovů."

Před ně se s hlasitým klepáním a cinkáním spustil výtah; zlatá mříž se odsunula a Harry s panem Weasleym a ostatními nastoupili dovnitř, takže Harry skončil namáčknutý na zadní stěně. Několik čarodějů a čarodějek se na něj zvědavě dívalo; upřeně pozoroval své nohy, aby se nemusel nikomu dívat do očí a pro jistotu si přihladil ofinu. Mříže se zavřely a výtah se s hrozivým chrastěním řetězů rozjel vzhůru a Harry opět zaslechl známý ženský hlas z budky:

"Sedmé patro, Oddělení magických her a sportů, včetně Britského a irského famfrpálového ústředí, Oficiálního gobstonového klubu a Absurdního patentového úřadu."

Dveře se otevřely a Harry zahlédl nepořádně působící chodbu se spoustou plakátů famfrpálových týmů porůznu rozvěšených po stěnách. Jeden z čarodějů ve výtahu, nesoucí náruč násad ke košťatům, se s jistými obtížemi probil ven a zmizel v chodbě. Dveře se zavřely, výtah nastoupil cestu do dalšího podlaží a hlas oznámil:

"Šesté patro, Oddělení magické přepravy, včetně Vedení Letaxové sítě, Regulačního úřadu pro košťata, Bránového úřadu a Testovacího centra pro přemisťování."

Výtah se opět zastavil a několik lidí vystoupilo; zároveň do výtahu vletělo několik papírových letadélek. Harry se na díval, jak se plácají nad jeho hlavou; měla bledě fialovou barvu a na hraně křídel bylo vidět razítko ministerstvo kouzel.

"To jsou jen obletníky," zašeptal mu pan Weasley, "používali jsme sovy, ale nešlo to... Všude na stolech byl neuvěřitelný nepořádek..."

Když pokračovali nahoru, obletníky se třepotaly kolem lampy, visící se stropu kabiny.

"Páté patro, Oddělení mezinárodní spolupráce čarodějů, včetně Úřadu pro mezinárodní magické obchodní standardy, Úřadu mezinárodního magického práva a Britské pobočky mezinárodní konfederace čarodějů."

Když se dveře otevřely, dva obletníky vyletěly ven a výtah opustilo i několik čarodějů a čarodějek, ale další obletníky proklouzly dovnitř, až se lampa u stropu rozkývala.

"Čtvrté patro, Oddělení regulace a kontroly a magických tvorů, včetně Divize pro bestie, bytosti a duchy, Úřadu pro styk se skřety a Poradního odboru pro domácí škůdce."

"Dovolíte," řekl čaroděj s oheň plivajícím kuřetem a následován malou letkou obletníků opustil výtah.

"Třetí patro, Oddělení pro magické nehody a katastrofy, včetně Likvidační čety pro magické nehody, Ústředí pro mazání paměti a Komise pro důstojné omluvy mudlům."