(pokračování ze včerejška)

Další den ráno čas budíčku nebyl oproti "profesionálním" (repre)soustředěním ve velkém skluzu, jen asi hodinu nebo dvě byla pak rozcvička...

Po hlubokých bojích ducha totiž všichni konečně dorazili na parkoviště před chatou, kde se konala. Rozcvička byla namáhavá a když dvacet bláznů poskakuje ráno na asfaltu, byl jsem rád, že nás pozorovali pouze tři muži. Jednomu z nich vypadla z úst cigareta, když nás spatřil (mezi námi - ani se mu nedivím...).

Běžky jsou nástroj tak úžasný a záludný, že většina (tedy všichni) z nás mladých (tedy děcek ), byla na sněhu půl hodiny před startem naší túry. Snažil jsem se poradit některým "začátečníkům", ale ti měli vlastní techniky jízdy. A když Roman zakřičel, že to nejde a zahučel do sněhu, Bačík řekl, že už ví jak na to. (Což nebyla pravda a všichni kdo ho znáte si ho dokážete představit, jak křičí za jízdy a zoufale mává rukama.). Vzdal jsem své pokusy a přešel do akce. Rozjel jsem se z kopečku a tak mistrnou jízdu jsem sám nečekal. Člověk by nevěřil, ale když jsem se vrátil nahoru, zjistil jsem, že se nikdo nedíval. S povzdechem jsem je poprosil, aby se dívali a zkusil to znovu (co bylo během té jízdy je zanedbatelné...J). Poté, co jsem se celý od sněhu ze závěje vyšlapal nahoru a snažil se vypadat, že se jako nic nestalo, Tomáš prohlásil  "to umím taky".

A tak jsem si radši sedl a čekal, co bude dál.

(pokračování zítra)