Ráno byl z úst "Pana Vedoucího" přijat návrh jít na sjezdovku.
Jako velký machr jsem se vydal po svahu nahoru s půjčeným snowboardem. Ona to byla docela bolestná zkušenost. On ten snowboard byl pro praváky - no a já jsem levák, takže si to asi dokážete představit. Nakonec se nahoře objevil Lešňák (Lešňák se Peťovi říká, protože ho Luboš kdysi nazval lešňanským sígrem a taky proto, že je to slavný Lešňanský rodák) a střídali jsme se. On je taky levák a tak jsem na svahu nebyl jediný element (i když Peťovi to šlo o cosi líp). Šli jsme se sbalit a uklidit. No a to byl teprve horor!
Za tu dobu, kterou jsme s Peťou strávili na sjezdovce, se v naší chatce nezměnilo vůbec nic. Když říkám, že nic, tak tím myslím nic. Romanovi zřejmě připadalo hrozně směšné, že by se mohl podílet na úklidu a pořád prohlašoval, že to není jeho, takže to uklízet nebude. Teprve když se Peťa rozčílil a řekl Romanovi, co všechno udělá, navzdory svým přihlouplým řečem musel Roman uklízet. Jediný, kdo se dokázal sbalit rychleji než já, byl Peťa Baroň.
Jelikož jediné, co v tašce dělím jsou čisté ponožky od špinavých, musím říci, že Peťa se musel vykašlat i na ty ponožky a napral všechny věci do tašky dřív, než si toho stačil někdo všimnout. Když se všichni sbalili a byl čas přejít k úklidu, Hrachovčík se opět vypařil se slovy, že si půjde zajezdit, dokud je čas. Zeptal jsem se ho, jestli nám pomůže a on mi odpověděl takovým tím babičkovským hlasem. "Radečku, ty to zvládneš!!!" Vzdychl jsem nad těmi slovy a šel říct Romanovi, ať uklidí záchod.
Jako každý správný vojenský velitel jsem svým vojákům udělil úkoly a funkce. Vojín Roman se zeptal, jestli by se to nemohlo rozdělit nějak jinak, aby toho neměl nejvíc. Zavrhl jsem tento návrh se slovy, že nebudeme podporovat nové změny, které by rozvracely zaběhnutý režim. Četař Bača se zeptal, jestli budu mít taky nějaký úkol. Řekl jsem, že má moc nízkou šarži na tak hloupé otázky a jestli si nedá pokoj, tak podpořím Romanův návrh a většina povinností připadne na něho. Po těch slovech se desátník Peroutka hned pustil do plnění svých povinností. Aby to nevypadalo blbě, uklízel jsem v předsíni co šlo. Ani jsem netušil, že to bude taková dřina a když mne po půl hodině začaly bolet záda, zavolal jsem četaře Baču, ať si s tím poradí a začal jsem nosit věci do auta. Když jsem se vracel pro další, našel jsem četaře s vojínem Romanem, jak šermují s lyžařskými hůlkami. "Co to tu vyvádíte?" zeptal jsem se zvýšeným hlasem. "Prosím, cvičíme pro případ vojenského napadení!" Zněla odpověď. "Četaři dokončete zadaný úkol a vy vojíne se vraťte ke své pravé činnosti!" Roman s hlasitým "Proč já!!!"odcházel ke své původní práci. Vrátil jsem se k nošení a pomalu se blížil odjezd.
Všichni byli u aut a vtom se vrátil Petřík se snowboardem a hysterickým hlasem se zeptal: "To už se jede?" Ani si nepočkal na odpověď a rychlostí blesku se běžel převlíct do civilu. Protože se nezúčastnil manévrů, prohlásil jsem ho za zběha a jako vykoupení musel vynést smetí.
Vše bylo v pořádku a dokonale připraveno k odjezdu , takže jsme se vyfotili a rozloučili s Třeštíkem. "Vedoucí šlápl na plyn a my se vraceli zpět k našemu rodišti.
Otočil jsem se a díval se přes zašpiněné okno až do doby, než mi vše zmizelo v zatáčce.
Otočil jsem se a řekl si : "O tomhle napíšu příběh!!!"
Konec