Kaňon nemůže vzniknout všude. Hornina musí být dostatečně pevná, soudržná, aby se strmé až kolmé stěny vůbec uddržely. V krajině má být omezená vodní eroze, jinak by tekoucí voda horninu rozrušila. Takovým podmínkám vyhovují pouštní a polopouštní oblasti – a také ty oblasti, kde se voda rychle ztrácí do podzemí. Kaňony se proto často vyskytují v krasových oblastech.
 

Krasových oblastí je na světě opravdu hodně. Stejně jako lidé ukládají přebytečné materiály, příroda uložila oxid uhličitý do vrstev vápenců. Je ho tam mnohonásobně víc, než v uhlí nebo ropě. Uložila ho tam dokonce víc, než bylo vhodné, dnes je ho v atmosféře vlastně méně, než rostliny potřebují. Kaňony ve vápenci máme i u nás, třeba v Moravském a českém krasu. Spousta krasových kaňonů je ve Slovinsku a Chorvatsku. Jedny z největších najdeme na jihu Francie. Patří k nim i kaňon Tarn.

Kaňon Tarn, stejně jako mnoho jiných kaňonů, je turisticky přitažlivé místo. Lidé obdivují jejich mohutnost, skalní tvary a výhledy. Kaňony však mají i své zvláštní klima a důsledku toho i zajímavé rostliny a živočichy. Vápenec se usadil již v druhohorách, samotný kaňon je však relativně mladý – čtvrtohorní.

Pojďme tedy na malou procházku po hraně kaňonu

Pokud kliknete na obrázek, zvětší se. Můžete si všechny pustit i jako slideshow, ale varuji, je jich přes 200,
.