Při shánění publikace Ilony Švihlíkové a Miroslava Tejkla "Kapitalismus, socialismus a buducnost (s podtitulem ... Mikeš u přišel)" mi v knihkupectví byla nabídnuta knížka Jacoba Fielda "Funguje kapitalismus?".

Lehce jsem do ní nahlédl a rozhodl se ji sice nekoupit (důvody vysvětlím za chvíli), ale také si ji půjčit k prostudování v knihovně.

Autor knihy Jacob Field vystudoval moderní dějiny na universitě v Oxfordu a titul Ph.D. získal na universitě v Cambridge, kde dostal post-doktorandské místo v Cambridgeské skupině pro historii populace a sociální struktury. Zde pracoval na projektu zkoumajícím profesní strukturu Velké Británie od 14. do 19. století. V roce 2012 se přestěhoval na Nový Zéland, kde učil dějiny hospodářství na universitách Massey a Waikato. Napsal čtyři populárně naučné knihy o historii, poslední z nich se jmenuje "D-Day in Numbers" (Den D v číslech). Nakladatelství Routledge vydalo upravenou verzi jeho doktorandské práce nazvané "London, Londoners, and the Great Fire of 1666: Disaster and Recovery (Londýn, Londýňané a velký požár roku 1666: Neštěstí a obnova). V současné době pracuje jako výzkumník na Cambridgeské univerzitě a zabývá se studiem hospodářských dějin Londýna.

Tolik údaje k autorovi z obálky publikace.

Knížka "Funguje kapitalismus?" je napsána zřejmě stejně jako ostatní, populárně naučně. Úvodem autor doporučuje podle hloubky zájmu čtenáře číst jen text velkým písmem a pokud má zájem hlubší, může číst i text menším písmem. Publikace také obsahuje neuvěřitelné množství ilustračních fotografií a obrázků. Každého, kdo si představuje vědecké pojednání v podobě Marxova Kapitálu, je trochu v rozpacích. Jde skutečně o velmi lehké čtení pro moderního čtenáře na úrovni učebnice dějepisu pro 8. a 9. ročník základní školy.  

Tím bych mohl být s knihou "vyrovnán", její přidaná hodnota není příliš velká. Přesto v souvislosti s mnohem vědečtější prací Ilony Švihlíkové a Miroslava Tejkla lze i zde nají několik zajímavých informací nebo myšlenek.

Zřejmě díky své orientaci na studium historie, a zde zejména na období před kapitalismem, je autor schopen vnímat místo kapitalismu ve vývoji lidstva mnohem komplexněji, než autoři začínající Marxem nebo dokonce ještě později. Fieldem uváděný průměrný růst příjmu na hlavu v letech 1000 až 1820 ve výši 0,13 % ročně by měl být dostatečnou výstrahou pro všechny, kteří se opájí iluzí jakéhosi nekapitalistického výrobního způsobu, tedy výrobního způsobu, který nebude založen na tvorbě nadhodnoty.  Očekávat od rychlé likvidace kapitalismu zachování technického pokroku a všeobecného bohatství známého z dneška je velmi naivní.

 

 

 

 

 

Intelektuální levičáctví autora publikace je snad nejzřetelnější v jeho doporučení řešit problémy kapitalistického nerovného bohatství 100%-ní dědickou daní. Problémy s jejím zavedením autor spatřuje v odporu těch, kterých by se měla týkat. Je možné, že Jacob Field je sirotek a nic nezdědil po svých rodičích, žije z "ruky do huby", je mladý, nemá žádný majetek a ani žádné děti, takže po něm nikdo nic dědit nebude. Možná, že je to takový filantrop, že před smrtí vše daruje nějaké úžasné nadaci, která bude dále jeho dílo rozvíjet. Každého jiného občana, který má děti, bude těžko pro svůj "úžasný" nápad získávat.

 

100%-ní dědická daň by v první generaci znamenala pouze ještě větší koncentraci majetku jen v rukou několika historicky nejbohatších a v druhé generaci již půjde o totální zespolečenštění. Zřejmě ti, kteří by neměli na dědickou daň, by museli svou pozůstalost předat státu, anebo by ji stát získal jako odúmrť. Lze si jen postěžovat, že tito "mudrlanti" nezažili reálný socialismus s jeho znárodněním i poslední hospody. Byl to mnohem rychlejší proces. Ale ani reálný socialismus nezašel tak daleko, aby zavedl 100%-ní dědickou daň.

 

 

Na rozdíl od mnoha jiných autorů spojuje společnost po kapitalismu se společností méně patriarchální, možná až matriarchální. Všechny společnosti od prvobytně pospolné jsou jednoznačně patriarchální. Přirozená dělba práce mezi mužem a ženou umožnila společnosti přežít. Žena se starala o rodinu, děti, domov, muž se mohl plně věnovat zajištění životních potřeb pro rodinu.

 

Současná společnost skutečně již tuto dělbu nevyžaduje. Stále více rodin získává prostředky k obživě ze společenských zdrojů – nejrůznější příspěvky, příplatky, sociální sítě, školství a zdravotnictví zdarma apod. Význam muže jako živitele rodiny postupně, nic méně trvale a v poslední době i velmi rychle upadá. Počet žen vychovávajících děti bez muže roste a tyto ženy nejsou ani ekonomicky, ani společensky žádným způsobem hendikepovány. Naopak pro své dcery jsou vzorem, takže ty už ani o rodinu a děti nestojí. Vývoj nasvědčuje tomu, že se tady Jacob Field mýlí. Kapitalismus vytvořil podmínky pro odstranění patriarchátu a otevřel dveře revitalizaci matriarchátu. Žádný jiný výrobní způsob před ním nedal ženám tak rozsáhlá práva, jako právě kapitalismus (je-li to ještě vůbec kapitalismus).

 

Neměli bychom být překvapeni dnešní mladou generací a jejich representanty (u nás Piráti), pokud takoví "velikáni ducha" jako Jacob Field mohou učit dnešní mládež.

Naštěstí Jacob Field ještě nedospěl do situace, kdy by za vzor společnosti pokládal civilizace známé ze sci-fi románů typu "Brave New World" (česky lépe pod názvem "Konec civilizace") od Aldouse Huxleye nebo filmů jako polská "Sex-mise".

 

Ale jak dlouho?