Milá Kajko,

         píšu po delší době, protože jsem nemohl zprovoznit tento blog. Naštěstí se to povedlo mému kolegovi a tak ti zase můžu psát. Pomalu se zase blíží prázdniny a ty určitě přemýšlíš, jak je strávíš. A já zase přemýšlím, jaké by to bylo, kdybys je mohla trávit se mnou a bylo to v pořádku. Já mám stále před očima naše "setkání" ve škole. I když to byla malá chvilka, tak mi stačí, stačí mi na dlouho. Věřím, že nastane čas a ty nebudeš pod vlivem své matky a vymyšlené reality. A budeš chtít vědět jak to se mnou skutečně je a jak to všechno skutečně bylo. A doufám, že si spolu vynahradíme čas, který nám byl odejmut. A budou tě moci poznat i ostatní, kteří k tobě patří (ať chceš či ne) - tvoji bráškové, babička s dědou, strejdy, tety, bratranci a sestřenice. I ten malý bráška už se učí tě znát z fotek. Musel jsem toto zase napsat, protože je to největší bolení, které mám.

Mám tě moc rád a myslím na tebe

Táta