Dnešek byl neuvěřitelně náročný. Vlastně cokoli, co se vybočuje z normálu, je náročné. Nemám ráda, když mi něco nabourá zaběhnutý denní program. Je to vyčerpávající. Nejde to naplánovat, člověk se tomu může jen přizpůsobit. A výsledek? Z  dnešního lítání mne bolí nohy. A mám spálený od sluníčka obličej, ale komu by na tom záleželo. Asi budu spát jak zabitá, snad se obejde noc i beze snů. Jo, a nemám na zítřek pečivo, takže budu muset upéct rohlíky, housky nebo chleba. A rostliny na balkoně by takyměl  někdo zalít. Vlastně to možná rovnou zalomím na pohovce, postel je daleko. A ještě musím napsat jeden nepříjemný mail.

Mohla bych se ve svém vyprávění věnovat dnešnímu dni, ale zaběhla bych moc do detailů a to se mi nechce. Ještě by mne někdo mohl odhalit a poznat. A protože nemám myšlenky tak úplně pod kontrolou a toulají se mi, tak se mi dnes neskutečně špatně píše.

Koupila jsem si plyšáka. Mám ráda plyšáky!  Kocour ho očuchal, kousnul do něj a rozvalil se na něm. Plyšák leží na peřině a kocour se uvelebil vedle mne. Upravuji profil na FB (ano, ano, také jsem otrokem) a snažím se prohrabovat velkým množstvím písní. Navíc jim to padá, nejde chat a stránky nabíhají strašně dlouho.

Zde jednu z těch písní máte:

Zítra je svátek. Vstanu brzy a dodělám započatou práci. A pak si asi nechám vymýt hlavu tupým zíráním na TV.

Dnes už jsem opravdu grogy, tak se mějte. Má to výhodu, napsala jsem toho málo.

Dobrou.

K.