FILMY

Horory jsou jedním z mých nejoblíbenějších žánrů. Ne, že bych byl takový kruťas, ale dá se na ně koukat kdekoliv, kdykoliv, bez ohledu na náladu i stav únavy. Jakoby se ovšem v posledních letech objevovali (nemluvím teď o japonských filmech) jen teenagerovské vyvražďovačky (rozuměj, nic moc atmosféra, rádoby sympatičtí hrdinové, kterým to - ať už je to cokoliv - od začátku přeji) točené přes kopírák, navíc díky cílovému publiku a nutnosti se vecpat do 16-ti leté přístupnosti, pokud ne ještě nižší, drsnější pověsti než skutečnosti (viz třeba Texaský masakr, že ... schválně, co tak hrozného tam vlastně vidíte?). Velkou radost mi proto v posledním roce udělali tři filmy, které mi dali vzpomenout na vyborné záležitosti typu Mlhy od Johna Carpentera nebo Andersonova Horizontu události.

Pád do tmy (The Descent)



- natočil ho Neil Marshall, který má za sebou ucházející Psí vojáky a nechápu, proč se tenhle film nedostal do českých kin -šel přímo na dvd. Je to totiž horor s pomalejším rozjedem, ale o to hutnější atmosférou, kdy se nebudete "lekat", ale celou druhou polovinu filmu vás bude mrazit v zádech. Obzvášť, pokud trpíte klaustrofobií (s malým k).

Hory mají oči (unrated dvd verze)



- jsou remakem téměř 30 let starého hororu Wese Cravena natočeného Alexandrem Ajou (stejně jako u Marshalla schválně píšu jeho jméno, protože na další filmy těchto dvou pánů se těším už předem). Svým způsobem je to klasická vyvraždovačka, na které jsem si v úvodu stěžoval, jenže na rozdíl od nich tady nikdy nevíte, kdo se stane příští oběti a "útok na karavan" odstartuje akční hororovou jízdu, která končí takřka v Rambovsko/Evil Deadském, velmi krvavém, stylu ...

Silent Hill



- třetí horor je (a to i při vší úctě k předešlým) pro mě osobně nejlepší. Silent Hill je jakýmsi "výcucem" stejnojmenné herní série, ale vůbec to neznamená, že byste si ho bez znalosti oné série neužili. Podobně jako hry se nespecializuje na klasické lekací scény, ale od začátku boduje stísněnou atmosférou, pocitem plíživého strachu, který dotváří hodně drsné scény. Je fakt, že příběh Silent Hillu znám, a tak orientace ve filmové adaptaci pro mě byla jednodušší, přesto si myslím, že při pozorném dívání se nebude problém pochopit jeho podstatu pro nikoho. Pominu-li Final Fantasy: Advent Children, což je ale čistě film pro FF fanoušky, který bez znalosti herní předlohy nemáte šanci pochopit, je pro mě Silent Hill zatím nejlepší herní adaptací.


KNIHY

Stejně jako u filmů budu pro dnešek věrný jen jednomu žánru a to sci-fi / fantasy, resp. žánru NEW WEIRD, který se snaží smazat (ne, maže!) hranice mezi fantasy, sci-fi i hororem. A pro začátek si nemůžu vybrat než CHINU MIÉVILLA.

Jeho "trilogie" odehrávající se kolem a v městě Novém Krobuzonu, se stala jednou z nejpopulárnějších fantasy tohoto desetiletí a posbírala ceny ve světě i v Česku, každá ze tří knih si připsala nominace na HUGO. Je považována za základní kameny NEW WEIRDu a právem. Slabou stránkou Chiny Miévilla je nosný příběh a tempo, které by měl příběh mít (ačkoliv je potřeba říct, že v tomhle mají knížky stoupající tendenci), ale dokonale ji vyvažuje svou fantazií nezatíženou stereotypy a invencí. Libuje si v barvitých popisech postav, prostředí, vizí. Jeho schopnost detailních, přesto čtivých popisů je úžasná. Originalitou se už dnes vyrovná takovým personám jako jsou Clive Barker nebo Neil Gaiman. Pokud máte dojem, že science fiction, fantasy a horor jsou podřadným zbožím, jsou Nádraží Perdido, Jizva a Železná rada protiargumentem s razancí kamionu plného TNT.