Tak jsem vám tak nějak naměkko. Po těch vašich včerejších komentářích ... ten pocit, že jsem vám fakt chyběl. Možná je to tím podzimem, nevím, ale ... asi jsem ... no tak nějak EMO!

Vemte si třeba dneska. To si vám takhle dělám oběd a roztrhl jsem si pytlík. Teda s těstovinama myslím... a brečel jsem jako želva. Fakticky. Nebo odpoledne zase jdu po ulici, jo ... normálně úplně a na přechodu dítě. Asi osmiletý, holčička to byla. A měla takovou krásnou čepičku červenou a já vám z toho byl úplně dojemnej ... ne, dojatej. No to je fuk. Prostě úplně mě to dostalo. Ruce se mi třásly, nohy třásly i všechno ostatní se mi třáslo, až mi z toho cestou vypadaly z kapsy drobný.

Sousedka ze shora mě potkala na schodech a povídá mi, že jsem nějakej přešlej. A já na to sousedko, kdybyste věděla ... a vyprávěl jsem ji o vás a byl jsem u toho zase celej dojatej a plakal jsem a vona plakala se mnou. Vona je totiž stará a je marod s nervama a tak taky furt brečí. No, a teď jsem si zase přečet ty vaše komentáře a nedá mi to, musím se vám svěřit. Jak jsem strašně rád, že mě máte rádi a myslíte na mě, protože já myslím na vás. A chtěl jsem vám za to podě ... podě ... poděk-o-v-a-t ...

... smrrrrrrk, promiňte ... já už zase nemůžůůůů ....

!@#$%^&*()_+|

Jo a taky jsem dneska asi hodinu hledal jedno video. To je tak, když má někdo HoSiPa. Našel jsem ho a chtěl jsem si ho zabookmarkovat, ale přišlo mi blbý to sem házet jen tak bez textu... takže ... asi tak ;)