... otevírám keigiho blog a nejsem si jistý, jestli v něm pokračovat, nebo ho raději zrušit (či ponechat osudu) a začít s čistým stolem.

Od posledních "opravdových" (ne předsmrtných) příspěvků uplynulo 2 a půl roku, přehoupla se mi třicítka (teď mě napadá, že příští rok se dostanu do Kristových let a zároveň má nastat konec světa; to smrdí, nezdá se vám?), tělo začalo s přeměnou mozkových buněk v tukové a začalo zarůstat srstí i v místech, kam si nevidím a kde je to navýsost nepříjemné. V administraci se citím nesvůj, protože na třetinu klikátek si nepamatuju a třetina nejspíš před lety ani neexistovala. U poloviny zpřátelených blogů vyskakuje červené "blog nenalezen".

Jenže na druhou stranu ... keigiho zápisník admin nesmazal a na důvodu nezáleží. Jestli na něj zapomněl, nebo mu přišlo "škoda to mazat" (ehm ehm); je to fuk. Dodávám si odvahy a pročítám si keigiho zápisky a místo trapného pocitu, o kterém jsem byl přesvědčený, že se objeví, si říkám - to není nijak zlý! Pročítám je a pomalu, pomaloučku se keigiho zápisky stávají zase mými. A je to fajn pocit.

Tak

proč

prostě

nepokračovat,

jako bych nikdy nepřestal?

;-)