Když mi bylo asi pětadvacet, začal jsem si psát krátký poznámky, zamyšlení a tak podobně (poznali jste je snadno; většina se jmenovala "Nový textový dokument" a číslo). Všechno smrtelně vážný. Znáte to. Původně jsem si představoval, jak je začnu formovat do blogu, ale pak jsem začal blog psát a místo hlubokých myšlenek vznikla střelená keigiho krystalka.

Ono to mělo svůj důvod. Dumat o životě, o světě, o jejich zákonitostech je nosný téma, jenže ne moc vhodný pro sotva odrostlýho puberťáka. Bál jsem se, že když ty myšlenky o pár let později otevřu, budu se cítit trapně. Pak se NoTeDoky přesouvaly na DVD jako součást záloh a DVD se zálohama odíraly v šuplatech nebo rovnou mizely kdesi v černý díře. Většinu NoTeDoků jsem měl za ztracený.

Až letos v zimě jsem se pustil do vyklízení DVD sbírky. Projížděl jsem počítačem jedno dývko za druhým, hledal a sem tam přesouval hodnotnější věci na externí disk. K překvapení jsem zjistil, že v některých archivech zůstaly části původních poznámek. Dával jsem je stranou a postupně pročítal. A trapně mi nebylo. Jasně, za těch pár let se o mentálním posunu k lepšímu asi moc mluvit nedá; maximálně mi víc smrdí z podpaží a snadněji roste bachor; jenže na druhý straně zas maj lidi možnost přihodit k mým myšlenkám ty svoje a víte co se říká: Víc hlav, víc ví!

Tak jsem se rozhodl "ty vážný myšlenky" dávat na blog častěji. A protože předchozí rubriky, do kterých by se to hodilo, jsem zaneřádil vším možným, vytvořil jsem rubriku novou. Tuhle.