Dneska jsem chtěl napsat pokračování keigiho krystalky. Ale copak můžu? Celej den jsem jak lemra. Odpoledne jsem se vrátil domů málem bosky, protože mi sandály zůstávaly v roztaveném asfaltu. Za posledních asi šest hodin jsem vypil přes tři litry vody s citronem, ale na dvojnulce jsem byl snad jen jednou. Místo obvyklé cesty se moje tělo rozhodlo tekutiny vylučovat jakýmkoliv pórem širším než jeden mikrometr a čím častěji se sprchuju, tím rychleji z těla tekutiny proudí. Už bude skorem jedenáct a teploměr na zdi baráku evidentně zblbnul, protože ukazuje 28 stupňů Celsia - a to je po celý den ve stínu. Mozek se mi pořád ještě roztéka a přemýšlím (... opravdu? Nejsem si úplně jistý ...), jestli bych si neměl něco strčit do uší, aby mi v noci až budu ležet nevytekl ven. Útěchou mi je jen předpověď počasí na další dva dny. Zítra má být o stupínek míň, ve středu dokonce o dva. Hurá!