Moderní pohádky ... o Červené Karkulce
19. 10 2006 | 22.00
Bylo nebylo.
V jedné malé vísce na severu žila holčička s velkými kukadly, a protože od malička ráda nosila červené šatečky i botičky, nikdo ji neřekl jinak než Červená Karkulka.
Jednoho dne, to bylo Karkulce čerstvě patnáct let, si ji k sobě zavolala maminka a povídá: "Karkulko, už si velká holka. A myslím, že je na čase, abys poprvé navštívila babičku. Vezmi si ze stolu výslužku, co jí posílám, a pozdravuj ji ode mne." Karkulka se na maminku s vyděšeným výrazem podívala, a pak vykřikla: "Takhle neupravená?!" načež utekla do koupelny.
Když druhého dne ráno vyšla Karkulka z koupelny, s rudou rtěnkou a rudým přelivem, sebrala ze stolku kořalku a karton marsek, hodila je do igelitky a vyrazila ze dveří. Na schodech vlepila pusu tatínkovi, který se zrovna vracel z nočního baru, a než ten se stačil otočit, štrádovala si to po silnici z vesničky, až se ji prášilo za jehlovými podpatky.
První dva kilometry svítilo sluníčko, ptáčci kolem zpívali, ale když Karkulka došla k temnému lesu, začala se stahovat mračna a i švitoření opeřenců utichalo. Karkulka přidala do kroku.
Byla v půlce lesa, když se, kde se vzal tu se vzal, před ní objevil Vlk.
A hned spustil.
"Ahoj kotě, mně říkaj Vlk!" pronesl a odhalil před ní svoji chlupatou hruď. Karkulka si ho prohlédla od hlavy k patě, zabořila mu prst doprostřed kérky na prsou s podobiznou vlka a textem "Já jsem Vlk" a řekla: "To vidím."
"Jak říkaj tobě?"
"Svatá Máří asi ne, vole!"
"He, he. Si pěkně hustá. Se mi líbí," smál se Vlk a sáhl do kapsy u riflí.
"Dáš si?" zeptal se a podal Karkulce jointa. Té zasvítila kukadla a celá zněžněla.
"Jo, to jóóó, ty vado," odpověděla a oblízla si rtíky.
Vlk sáhl znovu do kapsy a vytáhl zapalovač. Připálil Karkulce a s přimhouřenými víčky sledoval, jak Karkulka zkušeně natáhla a po chvíli slastně vypouštěla dým.
"Ty vlku, to je matroš," rozplývala se. Vlk ji ještě nějakou dobu sledoval, potom se zeptal.
"A kam vlastně jdeš? Takhle sama."
"Ále, za babčou. Bydlí tady za lesem, nedaleko silnice. U tří kočiček se to tam jmenuje. Nesu ji výslužku a pozdravení od maminy."
"Aha, to ti chválim. Investice do budoucnosti je nutná."
"Cože?"
"No dědictví ne?! Snad tam nejdeš jen tak z dobrýho srdce?"
"Ne, to ne," zavrtěla hlavou Karkulka.
Vlk pokýval hlavou. Potom se podíval na stahující se mračna, odkašlal si a řekl: "Vypadá to na déšť, nebudu tě zdržovat. Tohle si klidně dokuř, já si ubalím novýho. A pozdravuj bábrdli."
A jak se objevil, tak zmizel.
Karkulka popotáhla, upravila si sukýnku a pokračovala lesem dál.
Vlk ji nejdřív sledoval zpoza hustých stromů, pak se rozběhl směrem ke Třem kočičkám. Oči mu svítily, chlupy na prsou vzrušením ježily, v hlavě se mu rodil krutý plán. A než bys řekl švec prťavec, spadla klec, stál Vlk před starou, ale bytelnou ... stavením.
Nad vchodem svítily růžové neony, v otevřených oknech v patře vlály květované záclony. Vlk nelenil a přistoupil k masivním dřevěným dveřím. Vzal za kovové klepadlo a několikrát s ním zabušil na dveře.
Za moment se nad klepadlem otevřelá škvírka a starší hlas zaskřípal: "Heslo!"
Vlka to na chvíli vyvedlo z míry, ale pak změněným hlasem povídal.
"To jsem já babičko, tvoje Karkulka. Pusť mě dovnitř, nesu ti pozdravení a výslužku od maminky."
"Počkej," ozvalo se v odpověď a škvírka se zavřela. Vlk byl ve střehu.
Ale netrvalo dlouho a opět se otevřela.
"Tak dobrý, pojď dál," řekl ten hlas a dveře se otevřely.
Vlk vtrhl dovnitř!
Mezitím se Karkulka blížila konci lesa. Prošla kolem zastavárny u Perníkové chaloupky i penzionu u Sedmi trpaslíků, u Česílkovy prádelny překročila řeku Močůvku a byla z lesa venku. Naposledy popotáhla, špačka zapíchla do trávy u silnice podpatkem, hodila do pusy dvě érvejvs, aby babička nic nepoznala a vykročila k ... stavení.
Když dorazila ke Třem kočičkám, zarazila se. Dveře byly otevřené! Opatrně nakoukla dovnitř.
"Haló?! Babí?! To jsem já, Karkulka."
Vešla dovnitř. Igelitku pověsila na věšák. V tom uslyšela křik.
Ve vedlejší místnosti stál Vlk a držel pod krkem babičku. Nedalo od něj ležel na zemi v bezvědomí děda Vševěda, který U tří kočiček dělal vrátného a kousek od něj se kolébal babiččin celoživotní přítel, Myslivec.
"Kde máš škváru, ty stará škatule!" řval na babičku Vlk.
Babička zavrtěla hlavou.
"Škváru, prachy, peníze!"
Babička pořád vrtěla hlavou.
Vlk vycenil zuby a babičku ovinul smrdutý dech.
Moje poslední hodinka, pomyslela si. Ale v tom si všimla Karkulky.
Karkulka nelenila. Vrhla se směrem k Myslivci, popadla ho za hrdlo a než se stačil Vlk otočit, praštila ho zpola vypitou lahví přes temeno. Střepy se rozletěly po místnosti a Vlkovo sevření povolilo. Babička se okamžitě vyškubla, Vlk se zhroutil k zemi.
"Na poslední chvíli, mladá dámo, na poslední chvíli," oddechla si babička a rovnala si podvazky. Hodila pohledem po Vševědovi. "Ten starej páprda už na tohle nestačí."
Došla k jedné ze skříněk u zdi a ze šuplete vyndala dvoje pouta a elektrický obušek.
"V poslední době, co začali kolem jezdit cizinci a holky vydělávaj místo kaček eura, je tohle už čtvrtý přepadení."
Během několika málo vteřin spoutala babička rychlými pohyby Vlka do kozelce, evidentně měla dlouholetou praxi, a usmála se na Karkulku.
"Už jsem tě vlastně čekala. Říkala jsem mamince dávno, že jsi nádherná holka. Že budeš požehnáním pro Tři kočičky. Počkej na mě, prosím tě, vedle. Hned se ti budu věnovat," řekla a pokynula Karkulce rukou. Ta se vrátila zpátky do přijímací místnosti a vzala do ruky igelitku.
Babička došla ke starci a uštědřila mu kopanec.
"Vstávej, dědku. Už ses prospal dost. Koukej popadnout toho parchanta a dones mi ho na pokoj. A dojdi vrátit ty dvdčka, dneska budu mít večer jinej program než jsou filmy." Pohladila elektrický obušek a v očích se jí blaženě zalesklo.
A co se dělo potom?
Babička od Karkulky dostala výslužku a zmizela v podkroví ve své světničce s cigaretama, kořalkou, obuškem i Vlkem. Karkulka si vyzvedla klíče od své komůrky a večer po dešti, který se mezitím na krajinou přehnal, šla na své stanoviště kousek od Tří kočiček.
A pokud neumřela, šlape dodnes.
Dobrou noc, děti.