Mezi lidmi stále převládá názor, že v dřívějších dobách byly rodiny početnější než dnes. Zřejmě za to může generace našich babiček. Každý totiž ví, že právě jeho babička byla z početné rodiny, měla hodně sourozenců. Dalším kdo udržuje tento mylný názor při životě jsou různí profesionální historikové svým tvrzením, že "průměrná rodina v minulosti čítala 8-10 členů". A jak je to tedy doopravdy?

 

Jak už jste možná zaznamenali, mým koníčkem je genealogie. V současné době moje rodová databáze obsahuje více než 2000 osob, které byli/jsou nějakým způsobem spříznění s mojí maličkostí. Nejstarší osoby v mém rodokmenu můžeme datovat na přelom 16. a 17. století. Moje záznamy obsahují cca 300 rodin v různých obdobích. Z těchto údajů jsem vypozorovala jedno: V minulosti měla průměrná rodina jen 2-3 děti. Samozřejmě byly rodiny podpůrměrné s jedináčkem i rodiny nadprůměrné s více dětmi. Ale byly víceméně vyjímkou, byli středem pozornosti a lidé si o nich dlouho povídali (stejně jako dnes) - odtud pochází ty babičkovské povídačky po početných rodinách v minulosti.

 

Ano v rodině se narodilo mnoho dětí, průměr byl asi 8-10 dětí na rodinu. Není však pravda, že jedno-dvě zemřely. Zemřelo jich podstatně více. Nejméně polovina narozených dětí se nedožila prvních narozenin. Úmrtnost dětí byla tak vysoká, že v nejstarších sčítacích seznamech se uváděly až děti od 10 let věku.

 

Já tvrdím, že děti byly v rodině 2-3 a historikové tvrdí, že průměrná rodina měla 8-10 členů. Kde je tedy pravda? Pravda je na obou stranách. Předně si musíme uvědomit, že rodina v minulosti vypadala trošku jinak, než jak ji známe dnes. V minulosti byly za rodinu považovány osoby, které žily společně pod jednou střechou. V jedné chalupě tedy žilo 8-10 lidí. Hospodář s manželkou a jejich 2-3 děti - to je 5 lidí. Dále s nimi žili rodiče-výminkáři jednoho z nich a jejich zatím svobodné děti, o něž měl hospodář povinnost se starat. A hned máme tu rodinu větší.

 

Naše babičky však jsou z početnějších rodin! Ano, slyším nevyřčené námitky mnohých z vás. I moje babičky jsou z více dětí. Počátek 20. století je v tomto obvyklém uspořádání vyjímkou. Zřejmě životní úroveň, hygiena i zdravotní péče se rychle zlepšily a odrazilo se to v nižší úmrtnosti dětí. To je pochopitelné. Dosud se porodnost regulovala jaksi přirozeně. Trvalo cca 2 generace, než se začala znovu regulovat - tentokrát už uměle. Lidé ze zase vrátili k původnímu modelu 2-3 děti na rodinu. Ve městech toto proběhlo dříve, na venkově o něco později.

 

Probírala jsem svoji teorii s pár kolegy - genealogy. Jejich zkušenosti jsou podobné: 2-3 děti na rodinu. Pokud tomu stále nevěříte, zkuste si vzpomenout na nějaké romány Boženy Němcové, Terezy Novákové, bratří Mrštíků.... Jak početné rodiny v nich figurují?