Po delší pauze se vracím se seriálem pro začínající genealogy. Tentokrát se už konečně pustíme do skutečného bádání v archivech. Soustavu archivů tu rozebírat nebudu. Jednak by to bylo na dlouhé povídání a druhak bych to stejně musela odněkud víceméně opsat, nebo spíš okopírovat. Zaměřím se tedy spíš na praktické rady, co a jak.

 

Než vyrazíme do jakéhokoliv archivu, je dobré se předem telefonicky dohodnout. V některých archivech je to dokonce nutnost, protože badatelna sídlí v jiné budově než samotný archiv a je tedy nutné si archiválie nechat připravit předem. Ostatně objednávka archiválií předem telefonicky znamená úsporu drahoceného času. Krom toho v archivech probíhá digitalizace archiválií. Může se stát, že Vámi požadovaný soubor je právě zpracováván a nemůže vám tedy být předložen ke zkoumání. A v neposlední řadě se může (obzvlášť začátečníkovi) přihodit, že dokumenty jsou v úplně jiném archivu. Takže nelitovat pár korun za telefon a raději se předem na všechno vyptat.

 

Ze všeho nejdůležitější je průkaz totožnosti. Bez něj vám nic k nahlížení nepůjčí. Psací potřeby a papíry snad ani není třeba zmiňovat. Začátečník by si měl vzít vzory písma - písmo se během staletí vyvíjelo a měnilo (najdete ho třebas ZDE). I zkušenému badateli občas dělá problém některé zápisy rozluštit. Také je dobré si vytisknout rodové grafy, nebo jejich části, které se týkají dané oblasti, s poznámkami ohledně dalšího směru bádání. Vyplatí se mít vlastní fotoaparát, kterým pořídíte fotokopie dokumentů. Pokud fotoaparát nemáte, nezbývá vám nic jiného, než zápisy co nejpečlivěji opisovat - to však může být problém u hůře čitelných rukopisů. Může se hodit i lupa, kalkulačka, barevné tužky, náhradní baterky a karta do foťáku, notebook a USB kabel k fotoaparátu...

 

Před úplně první návštěvou archivu doporučuji přečíst badatelský řád. Najdete ho na oficiálních stránkách příslušného archivu.

 

Konečně tedy stojíte v badatelně archivu. Služba v badatelně vás požádá o předložení občanského průkazu a vyplnění badatelského listu. Pokud vám služba automaticky nedá také žádanku po pořízení fotokopií z archiválií, řekněte si o ni. Zároveň vám dá klíček od skříňky, kam si můžete, resp. musíte odložit své věci. Do badatelny si smíte vzít pouze pomůcky k bádání vypsané o odstavec výše. Bundy, kabáty, jakékoliv tašky či ruksaky, potraviny a nápoje jsou v badatelně zakázané. Po odevzdání vyplněného badatelského listu vám teprve mohou být předloženy archiválie ke zkoumání. Pokud jste si je objednali telefonicky, tak je máte připravené. Pokud jste si je z nějakého důvodu neobjednali předem a je to zároveň vaše první návštěva dotyčného archivu, donesou vám je popvé ihned. Nezapomeňte se však také služby vyptat na donášku dalších archiválií. Nové archiválie jsou přinášeny z archivu do badatelny ve stanovenou dobu, pokud si tedy včas nepožádáte, nebudete mít později co zkoumat.

 

Ve většině archivů byla služba v badatelně velmi ochotná a stačilo jen říct o jaké archiválie mám zájem. Služba už sama našla přesné označení archiválie, vypsala je na žádanku a mě to dala jen k podpisu. Ovšem můžete narazit i na neochotnou službu, takže je dobré vědět, co a jak vyplnit do žádanky o zapůjčení archiválií. K tomu, abyste mohli správně vyplnit žádanku, potřebujete znát přesné označení archiválie. To zjistíte z archivní pomůcky. Archivní pomůcka je jakýsi rejstřík archiválií, ve kterém si najdete název archiválie, časový rozsah a hlavně kód, pod kterým je uložena. Ten kód je nejdůležitější, ale pro kontrolu zapište i to ostatní.

 

Nejdůležitější archiválie pro genealogy jsou pochopitelně matriky narozených, oddaných a zemřelých. Většina z nich je dnes už digitalizovaná a přístupná v digitálních archivech na internetu. Digitalizované archiválie vám v archivu k nahlédnutí nepůjčí, pokud neprokážete, že při digitalizaci došlo k nějakému znehodnocení zápisu (např. přeložená stránka, zápis nebo jeho část něčím zakrytá apot.). Ve všech archivech je v badatelně k dispozici počítač, na kterém můžete prohlížet i digitalizované archiválie. To pro případ, že při studiu papírových dokumentů, budete potřebovat nahlédnout i do něčeho už digitalizovaného.

 

 

Kvůli matrikám je tedy dnes zbytečné cestovat do archivů. Možná vám teď připadá, že je tento článek tedy úplně zbytečný. Není. Nejsou to jen matriky, co můžete při hledání svých kořenů zkoumat. Já osobně jsem u každého rodu začínala se záznamy ze sčítání lidu.

 

Sčítání u nás probíhalo v letech 1857, 1869, 1880, 1890, 1900, 1910 a 1921, v Čechách také v roce 1829. Samozřejmě i později, ale tyto záznamy zatím nejsou přístupné. Sčítací archy jsou uloženy v příslušných okresních archivech. Z genealogického hlediska jsou zajímavé především roky 1900, 1910 a 1921. Jestli si vzpomínáte, pro bádání v matrikách jste potřebovali zjistit data předka narozeného před rokem 1900. Při bádání ve sčítacích arších vám stačí, pokud se předek narodil před rokem 1921. Místo pradědečka vám tedy stačí dědeček - například. Díky sčítání máte také jedinečnou možnost doplnit do rodokmenu dávno zapomenuté příbuzné, k jejichž informacím nemáte možnost se jinak legálně dostat. A v neposlední řadě vám sčítací archy dají i pár informací o životě vašich předků: Kdo vlastnil jejich dům, čím se živili, občas i jejich zaměstnavatele, jaká chovali zvířata, jestli uměli číst a psát, zda měli nějaké sloužící apod.

 

Později budete pravděpodobně studovat i další dokumenty. Např. Pozemkové knihy, školní katalogy, obecní kroniky, hřbitovní knihy... Genealogie je totiž jako droga. Jak se jednou začnete vrtat v minulosti, budete chtít vědět víc a víc o životě svých předků. Využít můžete databázi archivních fondů ČR.