Naše Bára letos už nutně potřebovala nové botky. Vyjely jsme si tedy spolu na nákup. Bohužel jsem podcenila domácí přípravu a tak jsem byla dost překvapená a hlavně vytočená.

 

Boty, které si vybrala, se mi vůbec nelíbily. Ne, že by nebyly pěkné, módní aj. Což o to, pěkné byly, ale zdály se mi poněkud nepraktické pro děvče, které má do dámy hodně daleko. Na moje námitky a snahu jí v klidu vysvětlit, proč s těmi botami nesouhlasím, vybuchla jak tlakový hrnec. Potlačila jsem nutkání jí hned na místě vrazit pár facek i když by to asi většina lidí, kteří nás mohli sledovat, schválila. Nemám ráda scény a tak jsem se na nějaké hájení svého názoru vykašlala. Zkušenost je stejně nepřenosná. Dceru jsem postavila před hotovou věc: "Za tyhle boty dám max. polovinu!" Pokud je chce, ať si zbytek doplatí! Doplatila si, tak jsem spolkla námitky a dcera si pyšně odnášela poslední výstřelek módy domů.

 

Hned po návratu z nákupu v nich hrdě odkráčela ven. To bylo poprvé a naposledy, co je měla na nohou. Od té doby se povalují v předsíni, všichni o ně zakopáváme a dcera dál chodí ve starých rozpadajících se botaskách. A před chvílí přišla s tím, že potřebuje pořádný boty!

 

No, nezabili byste ji?