Už v těhotenství jsem chtěla s naším budoucím miminkem chodit na plavání. Jako optimální věk pro začátek jsem viděla asi 6 měsíců. Vzhledem k takřka celodennímu kojení jsme se na plavání skoro celý rok nedostali.
Přišlo léto a s ním došel ke slovu i náš zahradní bazén. Honzíkovi jsme sice pořídili mrňavý nafukovací, ale stejně byl raději, když jsme ho vzali do náruče do toho našeho pro něj obrovského. Vesele sebou házel ze strany na stranu, natahoval se po čemkoliv ve vodě a my měli problém jej udržet. Dětský kruh s kalhotkami se nám také neosvědčil. Honzík z něj nedosáhl do vody, ale jak se šprajcoval, tak se mu z něj během chvilky podařilo vylézt. Jakmile se mu to povedlo jednou, už jsme ho nedokázali přesvědčit, že má zůstat uvnitř. Pak mě napadla spásná myšlenka - rukávky.
Zakoupili jsme pro roční dítě rukávky určené pro děti od 6-ti let. Ještě existuje velikost pro děti 3-6 let, ale jsou delší a Honzík by je měl až po zápěstí. Honzík si rukávky rychle oblíbil. Okamžitě pochopil, že jakmile mu je nasadíme, půjde do vody. Vodu miluje. Mohl řádit jak chtěl a my se nemuseli bát, že nám vyklouzne. Rukávky ho spolehlivě udržely na hladině. Po pár dnech už jsme ho mohli držet jen za ruku a on sebou vesele mrskal aby se dostal kam chtěl. A to prosím ještě ani pořádně neuměl chodit! Než skončilo léto, mohli jsme jej bezpečně pustit a nechat ho (pod dozorem) plavat si samostatně.
V zimě jsme potom párkrát zajeli na bazén, aby plavání nezapomněl. Ale to nebylo tak úplně ono. Na Honzíka tam byly příliš velké vlny a tak se často napil.
Konečně tedy vysvitlo sluníčko a my zprovoznili náš bazén. Dalo dost práce Honzíkovi vysvětlit, že se nemůže hned koupat, protože voda je studená. Ale sluníčko hřálo a kolektror během 3 dnů ohřál vodu na příjemných 27 stupňů. Konečně mohl do vody, k jeho velké radosti. Kupodivu plavat nezapomněl a po krátké chvíli už se proháněl po hladině docela sám a vesele u toho výskal. Jeho styl, pravda, není zrovna hodný olympionika, ale usoudili jsme, že prozatím je čubička dostačující.