25. 06 2010 | 19.49
Zrovna jsem byla u našich, když běžela v rozhlase nějaká anketa o tom, jestli je bití dobrý výchovný prostředek. Máma hned chtěla ode mě potvrdit, že je to úžasný prostředek, protože... "Kde bych jinak dnes byla, kdybych občas pár nedostala!" A samozřejmě hned přidala pro ilustraci pár příkladů mého "zlobení", které si dle jejího mínění výprask zasloužilo.
Např. tento: Museli jsme s mladším bráškou chodit domů přesně v určený čas. Bohužel s bráchou nerealizovatelné. Měla jsem vlastně na výběr ze 3 možností:
1. Počkat, až se bráchovi uráčí a přijít tedy o něco později.
Tohle tedy nefungovalo. Následoval výprask za pozdní příchod. Ale brácha vyváz bez úhony, protože "je přece malej a nezná hodiny a navíc já jsem ho dostala na starost."
2. Zmlátit bráchu a tím ho donutit, aby poslechl a šel se mnou domů.
K ničemu, protože brácha žaloval a já dostala výprask za to, že jsem ho zbila.
3. Vykašlat se na bráchu a přijít alespoň sama včas.
Hádejte, jestli tohle konečně vyšlo! Zdá se to být nejlepší řešení, ale není. Následoval výprask za to, že brácha zůstal venku bez dozoru.
Věřili byste tomu? Skutečně jsem všechny ty možnosti postupně vyzkoušela. Moje máma mi nedala žádnou šanci se výprasku vyhnout. Mohla jsem si jen vybrat, za co ho dostanu!