Jak už víte z předchozích článků, v roce 1991 se mi narodila dcera Bára. Byla jsem šťastná matka a přestože jsem byla zcela nezkušená i neinformovaná, laktace se mi rozběhla přímo ukázkově. Jenže...

Jenže dva měsíce po porodu vyvrcholily naše dlouhodobé manželské konflikty, které byly porodem na čas odsunuty do pozadí. Definitivně jsme se s manželem rozcházeli a rozváděli. V té samé době se vyskytly potíže s kojením. Dnes už nedokážu říct, zda to bylo kvůli rodinným problémům, nebo se dostavila laktační krize (o které jsem tehdy neměla tušení). Prostě dcerka neustále plakala. Byla přisátá snad permanentně ale stále plakala. Máma tvrdila, že je to hlady a já s ní výjimečně souhlasila.

 

Při nejbližší příležitosti jsem s ní zašla do poradny a žádala po doktorce lístky na Sunar. Abyste rozuměli, do konce roku 199x existovala jediná náhražka mateřského mléka Sunar. Dříve býval ještě Feminar pro děti do 4 měsíců, ale s tím byly v r. 199x nějaké problémy a nebyl. Sunar se prodával výhradně v lékárnách a byl na lístky - u pediatra jste obdrželi aršík lístečků z nichž si v lékárně odstřihli podle počtu odebraných sunarů příslušný počet lístečků.

 

Takže jsem chtěla po doktorce ty lístky. Doktorka mi dcerku zvážila a konstatovala, že přírůstek necelých 100 g za 14 dní je u dvouměsíčního miminka úplně v pořádku. Do té doby přibírala 0,5 kg za 14 dní. Přesvědčit se mi ji nepodařilo. Naštvaně jsem odcházela z poradny.

 

Ovšem, která matka by se dokázala nečinně dívat, jak její dítě hladoví? Ani já to nedokázala a tak jsem si od kamarádky vypůjčila jeden lístek na Sunar a alespoň večer jsem svou hladovou holčičku dokrmovala. Od toho dne spala zase jako zabitá, ale přes den byla dál přisátá jak pijavice. V okamžicích, kdy jsem si chtěla chvilku odpočinout, odskočit na WC, najíst se apod a musela ji tedy na chvíli odložit, řvala jak tur. Trhalo mi to srdce, ale pokud jsem chtěla legálně získat ty zpropadené lístky, tak jsem to musela týden vydržet. Nesměla mi moc přibrat!

 

Za týden jsem jela znovu do poradny. Byla jsem připravena na náročnou bitvu - hlavně pro mě. Dcerku jsem nechala hodinu o hladu a pak se teprve vypravila do poradny. Přírůstek byl zanedbatelný a doktorce jsem bez uzardění do očí tvrdila, že těsně před odchodem z domu jedla. Tentokrát i doktorka uznala, že křičí hlady. Sice ještě brblala, ale lístky mi vydala.

 

Vítězoslavně jsem jela do lékárny a zakoupila svoje první legální balení Sunaru. Od té doby byla moje holčička opět spokojené miminko. Paradoxně, za měsíc od těchto událostí bylo možné Sunar normálně zakoupit i bez lístů.