Už cca od března je pravidelnou náplní našich schůzek Mimi-klubu diskuze plíny-nočník a jak nejlépe a nejefektivněji odplenkovat dítě. Pokud někomu připadá toto téma nechutné, nechť raději dál nečte. Ale pro nás, rodiče prcků, je to jeden z nejdůležitějších okamžiků v životě našich dětí, obvykle toužebně očekávaný, protože přiznejme si to, plíny jsou zátěž: Papírové finanční, látkovky zase dají práci.

Z mého hlediska nejjednodušší a nejpřirozenější mi přijde počkat si na léto. Osvědčilo se mi to před lety u Báry a teď jsme s tím znovu slavili úspěch s Honzíkem.

 

V horkých letních dnech jsem nechala na zahrádce Honzíka běhat jen tak. Krom toho jsem na zahrádku začala nosit nočník. Jedno-dvě počurání a okamžitě pochopil, co se děje. Příště už si ukazoval tam dolů a volal: "Trrrrr". Obvykle však hned vzápětí čural. Ale za pár dní už byl schopný si říci o pár vteřin dříve, takže jsme v pohodě stihli i doběhnout k nočníku.

 

Netrvalo to ani týden a troufla jsem si Honzíka nechat bez plíny i doma. Čas od času se nehoda sice stala, ale spíš proto, že nestihl doběhnout. Pomalu jsme začali zkoušet znovu chodit oblečený, pro jistotu napřed venku. Z toho jsem měla trošku strach a tak jsem si předem připravila dost velkou zásobu kraťásků. Bára totiž ještě dlouho po zvládnutí nočníku své oblečení ignorovala. Na rozdíl od Honzíka si nikdy o nočník neřekla, ale rovnou si sama sedla, pochopitelně tak jak byla, tedy oblečná. A trvalo dlouho než se to odnaučila, musela jsem být ve střehu, abych neprošvihla tu pravou chvíli.

 

Honzík však rozdíl nahý-oblečený zřejmě chápal dokonale. Nebo to možná bylo tím, že on potřebu vždycky oznámil, ačkoliv to všechno zvládl sám. Na rozdíl od Báry, která nic neřekla a rovnou si sedla. Takže nebyl problém ho včas odchytit a svléknout.

 

Celý proces "učení" proběhl nenásilně a bez stresu jak pro nás rodiče, tak hlavně pro malého Honzíka. A trvalo to jen týden. Nehoda se stane zřídka. Nekáráme ho, ono to dost dobře ani nejde, protože sám je z toho nešťastný a pláče.

 

A slovíčko "Trrrr" nám pro tuto potřebu zatím zůstalo. Honzík si je sám vybral a mě přijde zbytečné ho učit jiné. Stejně čekáme, že za nějaký čas převezme to naše "čurat".