V naší obci se už několik let poslední dubnový víkend pálí čarodějnice. Není to nic zvláštního, podobné akce jsou na mnoha místech. Nevím, jak to probíhá jinde, ale u nás táboráku už několik let předchází soutěžní odpoledne pro děti. Většinou jsou všechny soutěže jen v režii obce, ale letos se zapojili i další organizace, a tak jsme tu měli opravdový branný závod, jaký si mnozí pamatujeme z letních táborů.

 

 

Barevné fáborky oznašovaly trasu o délce asi 1,5 km, vedla kolem obce a celkem na ní bylo 10 stanovišť s úkoly. Nejmenší děti šly samozřejmě s rodiči a i úkoly měly podstatně jednodušší než školáci. U dobrovolných hasičů si vyzkoušeli zapojit hadice, hnutí Duha pak mělo otázky zaměřené na třídění odpadů a ekologii, profesionální hasiči se zase ptali na první pomoc a co dělat při požáru, policie zkoušela značky a dopravní předpisy, myslivci měli připravené obrázky zvířátek a větvičky stromů k určení, v sokolovně byla připravená provizorní střelnice... K tomu všemu ještě obec připravila několik svých stanovišť.

 

 

Samozřejmě jsme na takové akci nemohli chybět a moc jsme si to všichni i s Honzíkem užívali. Honzík dostal na startu "vysvědčení" do kterého mu zapisovali body. Měl skoro samé jedničky, jen hod granátem byl nad jeho síly - ze čtyř pokusů se trefil jen jednou a dostal dvojku. A na střelnici na něj byli ještě přísnější (možná to bylo i tím, že z těch malošků šel jako první). Ze tří ran se 1x trefil, ale dostal trojku. Ale nakonec i o tom je život, nemůže být pořád ve všem jen nejlepší, že.

 

 

V cíli potom byly pro všechny děti připravené odměny: tatranka a limonáda. Než dorazili ostatní a než se spočítaly body, bavili se děti i dospělí mezi sebou. Děti si hrály na prolézačkách, nebo se honily v kopřivách. Dospělí klábosili u piva. Pak přišlo vyhodnocení a rozdávání cen. Podle očekávání malošci (= děti z mateřinky a menší) byli odměněni všichni stejně. Nafasovali jsme pexeso a kuličku s překvapením. Větší děti byly také odměněny všechny, ale přecejen ti nejlepší dostaly poněkud hodnotnější odměny.

 

 

Po vyhlášení vítězů se ještě rozdávaly účastníkům cigárka z udírny. Obvykle se rozdávají syrové špekáčky a děti si je nad ohýnkem opékají, ale dnes nám počasí příliš nepřálo, bylo pravé aprílové sluníčkovo-dešťové. Nebylo jisté, jestli ten ohýnek večer bude, nebo ne a tak raději obec zajistila nejen udírnu, ale i obrovský stan.

 

 

Nakonec nám však počasí vyšlo a ohýnek jsme zapálili. Když se trošku rozhořel, hodili jsme na něj čarodějnici, která dosud trůnila na čestném místě ve stanu. Kdosi přitáhl kytaru a tak se hrálo a zpívalo... Domů jsme šli, až když zapadlo sluníčko.

 

 

Podobných akcí je všude spousta, nejen pálení čarodějnic, ale i jiné svátky. Zažila jsem jich mnoho v Brně, kam jsme chodili s Bárou, když byla menší. Většina z nich byla i lépe zorganizovaná a vedená téměř profesionálně. Ale přesto se mi ty naše venkovské akce líbí daleko více. Sejde se celá ves, člověk se tu s každým zná - to udělá úplně jinou atmosféru. Takový velký mejdan pod širým nebem pro děti i dospělé.