Už kdysi jsem psala, že Honzík rád vaří. Dokonce stále všem tvrdí, že až vyroste bude kuchařem. Sice to občas zamění za elektrikáře, hasiče, zedníka a kdovíco ještě, ale vždy se po čase zase vrátí zpět ke kuchaři. Letošní soutěž "O zlatou vařečku" si tedy jako budoucí kuchař nemohl nechat ujít.
Už několikátým rokem se "na kopci" utkaly dětské týmy v soutěži o nejlepší kotlíkový guláš. Jedno družstvo také tvoří děti naší mateřinky pod vedením svých učitelek. Ve školce prý děti v rámci možností pomáhají s přípravou surovin. Alespoň to tvrdila paní učitelka, ale já si nějak tu jejich pomoc nedovedu představit, protože většina těch přípravných prácí spočívá v tom oloupat a nakrájet brambory, cibuli a kabanos. Spíš bych řekla, že si o tom vaření ve školce jen povídají, že si řeknou co se do takového guláše všecho dává a snad i to, že musí být opatrní, aby se při vaření nespálili.
Na kopci už byla připravená ohniště s kotlíky, zásoba dřeva a stolečky na přípravu. Týmy byly domluvené už pár dní předem a tak se hned po zahájení všichni pustili do práce. Školkový tým byl letos oslaben. Jednak proto, že oproti loňsku neměl žádné předškolní děti, a druhak proto, že nová paní ředitelka tam byla jen na ozdobu, ale vaření se neúčastnila. My maminky jsme tedy přiložily ruku k dílu a mezi hlídáním dětí pobíhajících mezi ohníčky a kotlíky s vařícím obsahem jsme také sem tam něco podaly, přisypaly, přilily nebo alespoň všechno zamíchaly.
Budoucí kuchař s paní učitelkou-školnicí
Paní ředitelka se omezila jen na to, že děti odháněla od díla, protože měla obavu, aby se nezranily. Honzík to nesl značně nelibě. Na kopec se moc těšil, protože on je přece kuchař. On bude vařit! A najednou ho paní učitelka zahání pryč. Ale já jsem ho nedala a navzdory paní učitelce jsem ho vzala za ruku a šli jsme společně míchat. Pak také nanosil dříví na topení a nakonec ještě ochutnával, jestli se guláš povedl.
Společná fotografie týmu i s finálním výtvorem.
Po uvaření jednotlivé týmy předkládali své výtvory k posouzení degustační komisi. Zbytek si rozdělili členové týmu, případně jejich fanoušci. Školkový guláš byl moc dobrý, děti ho všechen snědly. Na nás rodiče zbylo opravdu málo, doslova jen na ochutnání. Ale to nevadí.
Jak chutná vlastnoručně připravená večeře?
Přišlo vyhlášení výsledků. Z pochopitelných důvodů školka byla týmem nesoutěžním a děti dostaly jen diplom a omalovánky za účast. Ostatní však dostali i nějaké ceny a hlavně opravdické dřevěné vařečky. Na tu se Honzík těšil nejvíce, protože si tuhle odměnu pamatoval z loňska. Z omalovánek byl tedy zklamán a začal pofňukávat. Chlapci od sousedů se ho zželelo a věnoval mu svou vařečku. V tu chvíli snad nebylo na kopci šťastnější dítě.