Vánoční "šílenství" u nás doma s konečnou platností vypuklo. V neděli, skoro o týden později než bývá obvyklé. V sobotu jsem konečně slavila zmíněný svátek, protože konečně jsme byli všichni zdraví a mohl k nám přijet táta a brácha s rodinou na návštěvu. Měla jsem dost starostí s doháněním nemocí zameškaných prací a přípravou pohoštění, tak jsem se nějakýma blížícísema Vánocema nenechala rozptylovat.

 

Vánoční šílenství začíná obvykle pečením cukroví a nákupem kapra, kterého do Štědrého dne uklidíme do mražáku. Obojí se odehrává přibližně ve stejnou dobu, tedy kolem Mikuláše.

 

Do cukroví jsem se pustila v neděli. Zrána jsem házela do robota suroviny a postupně připravila 4 těsta. Většinou volím takové pořadí, abych nemusela robot po každém těstu umývat. Začínám lineckým a postupně dělám různá oříšková nebo kořeněná a končím perníkovým. Díky robotu trvá výroba každého těsta cca 10-15 minut, kterýžto čas ponejvíce zabere odvažování a odměřování surovin. Po robotickém zpracování je NUTNÉ dát těsta odpočinout do lednice. Robot se totiž zahřívá, tím pádem produkuje těsta poněkud mazlavější konzistence. Ale v lednici máslo opět ztuhne a vše je v nejlepším pořádku.

 

 

Po obědě jsem si vzala malého pomocníčka a společně jsme se pustili do výroby cukroví. Většinou se snažím všechna připravená těsta zpracovat ve stejný den. Má to jednu výhodu. Následný čurbec z pečení uklízím jen jednou! Pečení cukroví mě totiž ohromně baví, ten úklild však už nikoliv. Pustili jsme si na CD-čku koledy a pak už jsme strávili příjemné odpoledne válením, vykrajováním, skládáním na plechy a občasným uždibováním kousků těsta.

 

 

V pečení jsem chtěla pokračovat i v pondělí. Ještě totiž mám v plánu upéct dalších asi 5 našich nejoblíbenějších druhů. Jenže manžel od rána "vyhrožoval", že pojede pro kapra, tak jsem si netroufla těsta chystat. Nakonec to manželovi nevyšlo s časem a pro kapra se vydal až v úterý. V pondělí odpoledne jsem si tedy alespoň na chvíli sedla a slepila marmeládou linecký kolečka a žloutkový řezy. Na tuhle piplačku mám bezva fígl, takže celá "lepicí" procedura zabrala asi půl hodiny. Marmeládu si totiž dám do mikrotenového sáčku, ustřihnu rožek a pak už jen vytlačuju doprostřed tvarů. Jde to jako po másle.

 

 

No a v úterý konečně došlo i na toho kapra. Manžel zajel na sádky a přitáhl domů skoro čtyřkilovýho macka. Abychom si nedělali bordel v kuchyni, vynesli jsme stůl na dvůr, připravili si vražedné nástroje a společnými silami kapra nakonec zdolali. Teď už odpočívá v mražáku.

 

Vánoce tedy můžou klidně přijít.