Asi se všichni shodneme, že Velikonoce už nejsou to, co bývaly za našich mladých let. Dnes už se po koledě příliš nechodí a když, tak jen k nejbližším příbuzným. Chtělo by to ten svátek něčím ozvláštnit, alespoň pro děti.

 

Líbí se mi německý zvyk, kde dětem Velikonoční zajíček schovává venku nadílku, kterou musejí hledat. A tak jsem si tento zvyk vypůjčila a trošku ho vylepšila. Netroufla jsem si totiž čokoládu a další sladkosti jen tak nechat někde venku. Obávám se, že by tam dlouho nevydržela a nějaká havěť (možná spíš naše kočky) by si pochutnala. A tak jsem balíček s dobrůtkama ukryla doma a venku "zajíček" připravil bojovku.

 

 

Úkol byl zřejmý (tedy mě, která jsem hru připravovala): Najít podle mapy všechny indície, které dovedou ke sladkému pokladu. Honzík hru přijal s nadšením. To však opadlo v okamžiku, kdy na prvním stanovišti nenašel žádnou sladkost. Papírku nevěnoval pozornost, dokud jsem ho na něj neupozornila. Na druhém stanovišti našel další kousek papírku už bez problémů. Po chvíli už začal tušit, že to bude skládačka, ačkoliv stále ještě nechápal její smysl.

 

 

Ale ten odhalil brzy po návratu domů. Stačilo poskládat a hned bylo jasné, kde se ukrývá sladký poklad. Radost a nadšení nebralo konce.