Lekli jste se? Nezoufejte ani se neradujte, protože s blogováním zatím skončit nehodlám (i když frekvence publikování článků v několika posledních měsících by tomu možná nasvědčovala). Jen jsem vám chtěla říct, že končí jedna etapa mého života. Už nebudu ženou v domácnosti. Našla jsem totiž práci - KONEČNĚ!

 

Před časem totiž u nás zkrachovala (už po několikáté) hospoda. Místní hasičky zorganizovaly petici, ve které požadovaly místo hospody vrátit zpět obchod, který v těchto prostorách ještě před pár lety býval. V petici také požadovaly přednostně nabídnout prostory nějakému maloobchodnímu řetězci - soukromníci se totiž jaksi neosvědčili. Kupodivu pan starosta uznal svůj omyl s hospodou (naší obci totiž vládne pan starosta a jeho "kývací výbor"), rozhodl se petici vyhovět a prostory nabídl několika řetězcům. A už za pár dní se proslýchalo, že tu bude HRUŠKA.

 

Sotva se daly věci do pohybu, už jsem žhavila dráty do Ostravy a sháněla informace, kam si poslat životopis a žádos o místo. Na odpověď jsem čekala dlouho. Bylo potřeba prostory upravit podle nových předpisů a teprve potom byla Hruška ochotná podepsat s obcí smlouvu. Skrz výlohy jsem sledovala probíhající práce a podle nich se pokoušela odhadnout, kdy se asi dozvím verdikt.

 

Mezitím se ke mě z různých stran donášelo, kdo všechno si dělá zálusk na místa prodavačů a prodavaček. Spekulovalo se, kolik jich nakonec bude přijato. Místní obchodníci si snadno spočítali, že po otevření nové prodejny se můžou tak akorát jít klouzat. Za ty přemrštěný ceny jim nikdo ty hnusy s dávno prošlou lhůtou kupovat nebude. Jedna obchodnice se rozhodla zkusit štěstí s hospůdkou. Druhý obchodník s celou svou rodinou hodlali získat zaměstnání právě v Hrušce a spoléhali na svou dlouholetou praxi. Jelikož však napřed šéfce z Hrušky (se nám svěřila) sprostě vynadali a teprve pak si dávali žádost o místo měli smůlu.

 

Dlouho se nedělo nic. Až minulý týden jsem potkala našeho pana starostu a ten mi řekl, že po něm z Hrušky chtěli doporučit 4 lidi i koho jim doporučil. Byla jsem mezi nimi. Bohužel nic víc nevěděl, ani kolik jich budou nabírat, ani jestli na jeho doporučení budou brát ohled. Teprve ve středu se mi ozvala paní šéfová a pozvala mě v pátek (dnes) na schůzku. Stále nebylo jasné, jestli ještě budou vybírat, nebo už je rozhodnuto. Víceméně se tušilo, že vedoucí prodejny bude nejspíš prodavačka z druhého obchůdku. Jako jediná z přihlášených má alespoň nějakou praxi, tedy když nepočítám vypečenou obchodnickou rodinku.

 

Včera večer nás paní prodavačka oběhla a požádala nás, jestli bychom mohli přijít na prodejnu uklízet a chystat to tam. Od ní jsme se dozvěděli, že to místo máme jisté. My čtyři, které doporučil pan starosta. Měla jsem pochopitelně radost, ale protože to nebylo oficiální, oslavy a jásot jsem odložila.

 

Dneska jsem tedy od rána dřela na prodejně. Sice jsem věřila, že to místo opravdu mám, ale přecejen tam někde vzadu hlodal červíček pochybností. Teprve v jednu hodinu odpoledne přijela vrchní šéfka a potvrdila, že skutečně jsme všechny přijaty, nastínila další průběh zařizování prodejny i našeho zaučování. Ani jedna z nás čtyř není vyučená v oboru. Zachraňuje to jen paní prodavačka svou 17-tiletou praxí a přesně podle předpokladů bude vedoucí prodejny. Mezi námi ostatními se prý bude vybírat zástupce vedoucí. Tyto dvě budou mít plný úvazek a zbývající dvě děvčata zkrácený s možností prodloužení. Doufám, že zástupcem budu já! Dokonce bych řekla, že mít trošku praxe, mohla bych dělat sama vedoucí - nakonec, vždyť jsem maturovala na obchodní akademii!

 

Nejsem prodavačka. Nikdy jsem nebyla. Ale teď možná budu. Třeba mě to bude i bavit... Nechctěla jsem dělat své původní povolání účetní. To bych totiž musela skončit se studiem, které mě baví. Nezvládla bych to. Chtěla jsem méně náročnou práci. Snad tato bude.