Po vyčerpávajícím putování byl Honzík plný dojmů a chvílemi se zdálo, že ani neusne. Usnul, jen co lehnul do postele. Naštěsí se moje obavy ohledně ranního vztávání nenaplnily. Ráno Honzík vyskočil z postele, jen co jsem na něj promluvila a i oblečený byl natošup, aby mu náhodou děti neutelky za dobrodružstvím samy.

 

 

Na kopci děti vydatně posnídali a vydaly se na další dobrodružnou výpravu - Za pokladem na stříbrném jezeře. Jako průvodce jim posloužil starý indián, který je provedl divokým západem až ke stříbrnému jezeru. Cestou museli lovit zvěř šípy, aby nepřilákaly nepřátelské indiánské kmeny. Poklad byl šťastně objeven a spravedlivě rozdělen.

 

 

Děti poobědvali guláš z "uloveného" bizona a pokračovaly ve vodním duchu. Jen z jezírka se přesunuly na koupaliště, kde proběhly plavecké závody. Večer bylo slavnostní vyhlášení výsledků, předání cen a rozloučení s nejmenšími dětmi, kderé opět musely na noc domů a tábor pro ně skončil. Větší čekalo promítání strašidelné pohádky, po které následovala stezka odvahy.

 

 

Ráno všechny, včetně nás doma, probudil řev sirén. Na kopec se sjížděli hasiči nejen místní, ale i ze sousedních obcí. Docela jsme se vyděsili, co se tam stalo, ale ukázalo se, že jde jen další táborový program - ukázku zásahu. Pak už jen uklidit tábořiště a rozchod domů. Všichni se shodly, že to bylo krásné, ale krátké.