Dnešní den byl pro nás všechny vyjímečný a nejvíc pro Honzíka. Byli jsme totiž u zápisu do školy. Školu jsme si prohlédli už minulý týden a Honzíkovi se moc líbila.

Dětí bylo požehnaně. Naštěstí s tím organizátoři počítali a připravili pro čekající děti několik stolečků s úkoly. Zatímco tatínek čekal ve frontě před třídou, Honzík si krátil čas malováním, házením míčků, navlékáním korálek apod. Jednotlivá stanoviště obhospodařovaly starší děti v pohádkových kostýmech. Mě se to moc líbilo, Honzík se trošku "otrkal" a spadl z něj ostych.

Vrátili jsme se před třídu a vystřídali manžela. Ten se šel projít po škole a poklábosit se známými. Před námi byly ještě tři děti. Ostatní děti pobíhaly po chodbě. Honzík se držel u mě a stydlivě je pozoroval. Odmítl i jít se podívat k oknu. Konečně na nás přišla řada.

Ve třídě nás rozdělili. Zatímco mě si vzala jedna paní učitelka a zapisovala si nějaké údaje (oficiální přihlášku jsem si stáhla z netu a vyplnila doma), Honzíka si vzala do parády druhá učitelka a "vyzkoušela" ho. Mrzí mě, že jsem u toho nebyla, ale asi to bylo i dobře. Paní učitelka si totiž Honzíka testovala a hlásila své kolegyni, že je pravák, neumí říct K a Ř, do kolika napočítá apod. Naštěstí k ní chodíme na logopedii, takže Honzík se tolik neostýchal a dobře spolupracoval.

Honzík si vysloužil velikou pochvalu a za odměnu dostal dárky - většinou reklamní předměty, které škole věnoval nějaký sponzor.

Ve škole jsme se potkali se třemi jeho dětmi ze školky. Paní učitelka mě znovu ujistila, že udělají maximum pro to, aby děti z jedné obce mohly chodit do stejné třídy. Celkem jich tedy od nás bude 5 (jeden chlapeček do naší školky nechodí).

Jako završení tohoto slavnostního dne jsem Honzíkovi slíbila návštěvu (a přihlášení) do knihovny. Honzík knihy miluje. Každý večer před spaním čteme pohádky a už nám doma dochází. O veřejné knihovně už jsem mu vyprávěla a on se strašně těšil. Jenže ouha, knihovna dnes měla mimořádně zavřeno - prý kvůli volbám.  Honzík byl zklamaný, div nebrečel.