Konečně! Po asi dvou letech téměř detektivní práce jsem včera konečně mohla na vlastní oči spatřit záznam o narození mé prababičky. Když jsem před lety začala tvořit rodokmen, chtěla jsem postupně pátrat po rodových větvích mých prarodičů. Tedy 4 rodové linie. Časem se sice k tomu přidaly ještě dvě linie mých dvou prababiček, ale ty jsem vlastě jen podědila a doplňovala spíš jen, když se ke mě nějaká informace sama dostala.

Nejprve jsem se musela dostat přes tzv. živé matriky. U většiny předků z tatínkovy strany to nebyl problém, ani nebylo potřeba těch dokladů mnoho, spokojila jsem se s matrikou narození a pak už šupky-dupky do archivů. Problém však nastal u předků z maminčiny strany. Tatínek mé babičky byl Polák, takže tam jsem s bádáním velmi brzy skončila, protože do polských archivů se nedostanu hlavně kvůli jazykové bariéře. Zkoušela jsem i dědečkovu linii, ale i tam jsem poměrně brzy skončila. Když se mi konečně (za drahý peníz) podařilo získat kopii dědečkova rodného listu, zjistila jsem, že mi k ničemu není. Dědeček byl nemanželský (to jsem už věděla) a v kolonce matka bylo uvedeno "Marie S., osobně známá". Žádné místo narození matky, a to i přesto, že předpis v té době nařizoval důsledně uvádět podrobné informace o rodičích i prarodičích.

Naštěstí manžel jezdí zhruba 2x do roka do Třebíče, a tak jsem se svezla s ním a požádala ho o zajížďku do Hrotovic, abych mohla nahlédnout na originální záznam. Kromě údajů o dítěti a jeho rodičích, bývá v matrice často i dopsána poznámka o sňatku nebo úmrtí. Bohužel nic z toho záznam neobsahoval. Paní úřednice byla velmi ochotná a pokusila se vyhledat rodové příjmení v indexech. Neúspěšně. Dočista to vypadalo, jako by rodina Krhovem pouze procházela a prababička tu náhodou porodila dítě - i když, to zase nekoresponduje s poznámkou o tom, že byla tam známa.

Po návratu domů následoval výslech mámy a tety. Dědeček prý zemřel v nemocnici v Třebíči. Při příští cestě do Třebíče jsem nemohla manžela doprovázet, ale vybavila jsem ho všemi možnými dokumenty a plnou mocí, aby mi to mohl zjistit. Jenže v Třebíči žádný záznam neměli. Při další cestě jsme tedy udělali zajížďku do Rouchovan, kde babička bydlela a pokusili se najít informace tam. Tentokrát jsem měla úspěch. Našla jsem záznam o dědečkově úmrtí - matka byla opět uvedena bez místa narození. Požádala jsem matrikářku, jestli by tam náhodou neměli i záznam o sňatku. Sice měli, ale ani tentokrát mi nepomohl. V Rouchovanech byla matrikářka méně přívětivá, než v Třebíči nebo Hrotovicích. Přesto jsem ji požádala, jestli by byla tak laskavá a nepodívala se, zda tam nemají záznam o úmrtí Marie S. Smůla, neměli.

Pomalu jsem se smiřovala s tím, že maminčin rod pro mě zůstane neobjasněný. Nechtěla jsem se ale ještě vzdát a tak jsem doma postupně prolistovala starší matriky obcí. Třeba najdu nějaké sourozence, nebo něco... Na poslední straně Rouchovanské matriky narozených byl záznam o dítěti jménem Josef Jiříček. I s onou poznámkou, že "dne toho a toho byl zde oddán s Marií S." Bylo jasné, že při příští cestě do Třebíče budeme muset zase zajet do Rouchovan.

Konečně zase byla cesta tím směrem. V Rouchovanech byla stále tatáž matrikářka, dokonce si na mě pamatovala. Požádala jsem ji o vyhledání záznamu sňatku mé prababičky a doufala, že mě neodbyde. Nebyla jsem si jistá, jestli mám vůbec právo nahlédnout na tento záznam, protože s prababiččiným manželem nejsem v žádném příbuzenském vztahu. Jenže ani tam nebyl potřebný údaj o rodišti mé prababičky uveden. Zbývá poslední naděje: Požádala jsem tedy matrikářku o záznam úmrtí prababičky Marie Jiříčkové. Konečně se na mě usmálo štěstí, jako rodiště byla uvedená Třebíč. Kdyby to bylo možné, tak hned jedu zpátky do Třebíče to ověřit. Ale musela jsem si pár měsíců počkat.

Včera konečně manžel znovu vyrážel směr Třebíč a já tentokrát s ním. Bouračka a hodinové zdržení na dálnici mě přivádělo k šílenství. Co když nebude čas se zastavit na matrice, nebo se zrovna trefíme do polední pauzy. Manžel nebude chtít čekat. Konečně parkujeme na náměstí. Jsem z toho všeho rozklepaná (co když to tady nebude?) a tak zmateně cosi blekotám a chvíli mi trvá, než ze sebe vymáčknu, co vlastně chci. Matrikářka nahlíží do indexu. Nějaká Marie S. tam zapsaná je, ale potřebuje upřesnění. Diktuji tedy datum narození i jména rodičů. "Tak to je ona." říká úřednice. Nevěřím vlastním uším a nedočkavě čekám, až mi úřednice vyhledá matriku, záznam a obloží ho papíry (na cizí záznamy nemám právo nahlížet). Pořizuji fotografii a pro jistotu si záznam také pečlivě opíšu. Z matriky vyplynulo, že rodina pochází z Myslibořic, obce sousedící s Hrotovicemi, matriky jsou také uloženy v Hrotovicích, ale kvůli zdržení na dálnici se tam dnes už nedostaneme. Nevadí, doma se podívám na netu, třebas něco najdu i bez dalších dokumentů.

Z matriky vycházím jako zfetovaná. Po dvou letech marného pátrání mám konečně šanci se někam posunout. Teprve od auta fotím Malovaný dům, abych měla alespoň nějaký suvenýr z Třebíče, protože na nějaké shánění pohlednic apod. není čas. Musíme domů, abychom stihli vyzvednout Honzíka ze školky.

Doma jsem se podívala na internet, Myslibořice tam své matriky mají, k rodným jsou dokonce i indexy. Nalistovala jsem si písmenko S a nestačila se divit, kolik jmenovců jsem objevila. A když jsem začala prohlížet jednotlivé záznamy, zjistila jsem, že jsou to všechno příbuzní.

PS: Příštích pár dní mě na blogu asi moc neuvidíte. Budu bádat.