Již jako malá holka jsem se zajímala o historii a dějepis patřil k mím oblíbeným předmětům, přestože jsem z něj mívala trojku. Ale to bylo způsobeno především mou neschopností zapamatovat si jakékoliv datup či letopočet. dodnes mám problém si vzpomenout na narozeniny svých nejbližších. Za to jsem však hltala veškeré historické příběhy a osudy lidí, měst i obcí, různých spolků a vůbec všeho, co se nějak týkalo České země.

Bohužel, u nás doma se nikdy moc nevyprávělo o starých česech, takže znalosti mého rodu jsou velmi slabé - zatím. Jen maminka nám občas vyprávěla o cestě jejich předků do Ameriky za prací a zase zpět, nebo o tom, že v našich žilách pravděpodobně koluje "modrá" krev. Ale tyto informace jsou velmi neurčité a patří spíš do oblasti legend.

Teprve po Sametové revoluci jsem se dozvěděla o genealogii - oboru, který se zabývá zkoumáním rodových vazeb. Nápad, mít vlastní rodokmen, mě zaujal. Tehdy jsem vzala svůj rodný list, opsala z něj údaje do přehledného grafu a přidala pár poznámek, na které jsme si povzpomínala. Vše jsem pečlivě uložila na dobu, kdy budu mít čas a hlavně finance se tomu více věnovat.

Léta běžela, ale já na svůj sen nezapomněla. Jen jsem stále neměla odvahu začít. Bála jsem se, že se mi rodina vysměje. A už vůbec jsem si nedovedla představit, jak sháním doklady po úřadech. A do třetice, pořád jsem měla dojem, že je ještě dost času.

Jenže pak mi umřel dědeček. Už nikdy nebudu mít příležitost se ho zeptat na jeho mládí a předky. V jeho pozůstalosti tatínek našel rozpracovaný rodokmen. Ale protože jsem se nikdy doma nezmínila, že by mě to zajímalo, tak se mi o rodokmenu zmínil až o tři roky později. Jen tak mezi řečí, už ani nevím proč prohlásil, že náš rod pocházel z Valašska a že ho to samotného překvapilo, protože o tom donedávna neměl tušení. A jak jsme to dál rozebírali vyplynulo i to s tím rodokmenem.

Nedočkavostí se mi chvěly ruce, když jsem rozkládala již značně opotřebovaný papír A3 formátu a na něm z jedné strany graf předků mého pradědečka a z druhé mé prababičky. Kdo ví, kdo ho vlastně vytvořil. Táta se domníval, že je to pradědečkova práce - vedlejší produkt, když za války kvůli práci potřeboval prokázat árijský původ. Ale doklady se už nezachovaly, jen ten graf. Četla jsem jména předků, některá z nich zněla docela zvláštně a přemýšlela o lidech, kteří je nosili. Jaké asi měli osudy? A jací vůbec byli? Dají se vůbec na ty mé otázky najít odpovědi? ...

Tohle byl ten správný impuls, abych konečně začala bádat sama. Nic už se odkládat nebude!