Možná si někteří vzpomínáte, že loni o Velikonocích pro našeho Honzíka připravil Zajíček "bojovku". Honzíkovi se moc líbila. Dokonce tak moc, že jak se letos začaly blížit Velikonoce, tak si na ni vzpomněl a začal se těšit na tu letošní.  Honzík čekal, že zase dostane mapu a poschovávané dílky puzzle. Ale Zajíček byl jiného mínění: Proč opakovat už známý vtip!

Původně měl Zajíček v plánu nedělní procházku dědinou, při které by Honzík ukázal (samozřejmě v doprovodu rodičů), jak se venku vyzná a jestli dokáže poznat známá místa. Za tím účelem jsem průběžně nafotila sérii obrázků různých míst, kolem nichž Honzík denně chodívá, jak cestou do/ze školky, tak i na školkových procházkách. Na každém místě z fotografie, měla být schovaná další fotografie, až na tom posledním místě (doma) měla být skrýš se sladkou odměnou.

Jenže počasí letos takové srandě nepřálo. Jednak se nikomu v té zimě a chumelenici ven nechtělo a pak ty fotky by byly pěkně rozmáčené i kdyby je Zajíček dal do sáčků-igeliťáčků. Plán byl tedy operativně změněn a Zajíček nafotil různá zákoutí našeho domova a první fotografii podstrčil pod talířek se snídaní.

Zprvu na to Honzík nechápavě hleděl. Správně poznal, že na obrázku je naše lednice, ale co s tím? Poradila jsem mu, aby se tam šel podívat. Samozřejmě ho prvně napadlo kouknout do lednice a poté ji zklamaně zase přibouchnout. V lednici totiž nic nebylo. Další obrázek byl schovaný mezi jeho obrázky, velikonočními pohledy a dalšími lístečky na lednici. Chvíli to trvalo, než ho našel, ale pak už nadšeně běhal z jedné místnosti do druhé a z rohu do rohu, aby nakonec našel ve svém psacím stole balíček sladkostí.

Honzík si to opět užil. Pomalu se nám z "bojovek" stává Velikonoční tradice.