První dojmy z práce už jsem popsala. Na tom se zatím nic moc nezměnilo. Ale bohužel, odpolední směna je náročná. Domů se dostanu až kolem 11 hod. v noci. Pokud se chci alespoň potkat s Honzíkem, musím ráno v 7 vstávat. Dopoledne uběhne tak strašně rychle, že na blog nemám vůbec čas. V rychlosti prolétnu jen pár svých největších oblíbenců, na které mám odkaz přímo z menu. A jen zřídka zanechám komentář. Sobota a neděle v pr...li, protože jsme dostali příkaz ředitele jít do práce, kvůli nějaké akutní zakázce. Pár děvčat odmítlo přijít, že něco mají. Já jsem tam příliš krátce, abych si troufla odmítnout a nakonec přesčasy budu potřebovat, protože v červenci je nařízený týden celozávodní dovolené - na celých 5 dní určitě nárok mít nebudu. Dnes jsme naštěstí sloužili jen 6 hodin. Původně to mělo být normálně 8 hod, ale vedoucí nám to usmlouvala, protože zítra jdeme na ráno na šestou. K práci jsme si spolu s rádiem pobrukovali: "Nonstop, budem dřít nonstop..."

Tři dny jsem nebyla u sebe na počítači, poté jsem zažila šok. Za tu dobu se mi zahltil Bloglovin - přes 200 publikovaných článků! Přitom se jedná jen asi o 4 blogy, kde se od vánoc nic nedělo a teď jakoby se probudily ze zimního spánku... Většina těch článků mě zajímá a chci se alespoň podívat. Ale nevím, kdy se tím prolouskám. V nejbližších dnech zřejmě toho času taky nebude. Ve všední dny sice bývají přesčasy dobrovolné, ale budu muset taky občas na nějaký jít.

Mějte se krásně. Čtu vás, alespoň některé, ale mozek nějak ztrácí schopnost vyplodit i pár slov do komentáře. Jak se trošku zaklimatizuju, tak snad bude lépe.