Nevím jak vy, ale já začínám mít pocit, že tento rok bude asi pěkně náročný. Ještě neuběhlo ani čtrnáct dní a na mě už se vyvalila pátá jobovka.

Zítra jdu na pohřeb sousedovi. Minulou neděli se oběsil na zahradě. Byl mladší než já a neunesl tíhu života. Nevím nic bližšího, ale nejspíš jsou za tím dluhy. Já ho znám jako slušného a pracovitého člověka. Do hospody nechodil. Ale podnikal a už dlouho měl finanční problémy. Bydleli u rodičů jeho ženy. V dobách, kdy se mu ještě dařilo dobře, jim celý barák pospravoval i když jemu ani jeho ženě tam nepatří vůbec nic. Mýho muže to hodně sebralo, ta rodina jsou jeho jediní příbuzní.

Moje asi nejlepší kamarádka má problémy v manželství. Prožila jedny z nejhorších Vánoc. Kvůli dětem zůstali ještě o svátcích spolu, ale chce se s manželem rozejít. Její manžel má přítelkyni, prý už kolikátou v pořadí.

Moje sestřenice před pár dny potratila. Nese to rnavenek statečně, ale určitě ji to mrzí. Dozvěděla jsem se to náhodou. Vezli jsme jí nějaké oblečení po Honzíkovi. I když jsme byli domluvení, otevřela nám v noční košili, neumytá, neučesaná... Doma strašný nepořádek... Chápu to, v takové chvíli se člověk soustředí na úplně jiné věci, než je upravený zevnějšek nebo uklizená domácnost.

Jedna z mých blogových kamarádek má problémy s dospívající dcerou. Znám to z vlastní zkušenosti, však víte - Bára. S- nažím se ji podpořit a občas pomoci i nějakou radou. Ale to, co se osvědčilo mě vůči Báře, se nemusí osvědčit jiným. Krom toho, ani můj vztah k Báře stále ještě není dořešen. Před čtyřmi lety se Bára odstěhovala k babičce do Brna a vídáme se málo. Hodně se mi odcizila, občas mám pocit, že se mi úmyslně vyhýbá. Snažím se netlačit na pilu a stále se utěšuju tím, že nejdůležitější je, že je v pořádku - mohla dopadnout hůř. Doufám, že kamarádce se podaří problémy vyřešit lépe.

A nakonec si včera jedna moje oblíbená blogerka na blogu posteskla, že se s ní něco děje. Nemám tušení, co ji trápí, nejspíš nějaká nemoc či co, ale ona se bojí o svůj život a ještě více o své děti, které by tu mohly zůstat samy.

Na necelé dva týdny docela nálož, že? Pravdou je, že se to všechno událo během uplynulého týdne. Říkává se, že Vánoce a přelom roku jsou z psychického hlediska nejstresovější období. Je možné, že na některých událostech se tento stres podílel. Tak jen doufám, že stresy brzy pominou a lidi kolem mě se vrátí do normálu. Přála bych si, slyšet i pozitivní zprávy o svých přátelích a známých.

Jedna by tu byla: Bratranec včera pokřtil svého tříměsíčního syna. Sice jsem tam nebyla, ale po tom hororovém týdnu je zpráva o narození dítěte a jeho křtu jako balzám na duši.

Mějte se krásně a ať se vám smůla (nejen) letos vyhýbá.