Teď v předvánočním čase se napříč blogy šíří články o přípravách, pečení cukroví, vánoční výzdobě apod. A tady to stále zeje prázdnotou, protože prostě nemám čas. Ale konečně mám za sebou poslední adventní jarmark, také notebook už mě "nezlobí" a já se tedy také můžu podělit o své dojmy z posledních dní.

Začátek prosince začal mrazivě. I když dnes už je to jen mlhavou vzpomínkou, já si na památku vyfotila pár obrázků, které jsem zatím nestihla dát na blog.

Jak už jsem zmínila, mám za sebou několik adventních jarmarků. Přesněji čtyři. Ten první sice byl už začátkem listopadu, ostatní tři teď v prosinci. Ale protože se mi podařilo také něco prodat přes Flér, tak na prosincové jarmarky jsem téměř neměla co dát a háčkovala jsem tedy jak divá, abych doplnila zásoby - alespoň 10 ks od každé dekorace. Původně jsem chtěla udělat alespoň 50 andělíčků, ale naštěstí se mi to nepodařilo, no vlastně jsem jich nestihla udělat ani těch zamýšlených 10. Zatímco loni mi je lidé brali téměř pod rukama a až do vánoc chodili otravovat, abych jim ještě udělala, letos se prodal jen jeden jediný. Nevadí, na příští rok jich už nechám jen 10 jako všeho ostatního. Konečně budu moci doplnit sortiment o nějaké novinky, na které se už několik let chystám, ale kvůli andělíčkům na ně zatím stále ještě nedošlo. A lidé se ptali, co mám letos nového...

V době kolem Mikuláše jsme měli opravdu nabitý program. Málem jsem ani neměla čas oslavit svůj svátek - mimochodem dostala jsem od manžela 20 karafiátů a ještě teď je mám v kuchyni na stole. Na Mikuláše k nám jezdívají naši z Brna a vozí nám Mikulášskou nadílku, tedy hlavně Honzíkovi. Letos jsem je neměla kam vecpat. Čím je Honzík větší, tím více má v adventní době aktivit. Strašně rád něco tvoří a tak chodí na všemožné "dílničky", kde zdobí perníčky, vyrábí drobné dárky i dekorace. Tak jsme měli ve středu školní jarmark, kde děti prodávaly své výtvory a rodiče "povinně" kupovali ty nejkrásnější ze všech - pochopitelně nejkrásnější má vždycky vlastní dítě :D Ve čtvrtek pak byla "dílnička" zdobení perníčků, tam prostě Honzík také nesměl chybět. V pátek Milulášská nadílka v kroužku, tak-tak že stihl Mikuláše doma. V sobotu zpívání a rozsvěcení obecního stromečku a v neděli "tradiční" čertoviny - mimochodem jsou čím dál lepší. Ne, že by Honzík všude musel nutně být, ale chtěl. A u nás se během roku zas tak moc neděje, tak proč ho chvilku nerozmazlovat? Kam však nacpat babičku s dědou? No, nakonec jsem je ukecala až na pondělí - vždyť jim to může být jedno, jsou oba důchodci.

Do toho popisovaného Mikulášského frmolu si můj vyvzpomněl dělat klobásky. Nic proti domácím klobáskám, navíc to plánoval už dlouho a jen čekal, až aspoň trošku "přituhne". Ale jeho prosté oznámení, že jede pro maso, co si objednal, mě v tu chvíli docela dost vytočilo. Takže páteční odpoledne jsem strávila loupáním mísy česneku, pak jsme míchali a míchali, v sobotu půl dne nabíjeli a v neděli brzy ráno s tím do udírny. Večer na čertovinách jsme byli od pravých čertů k nerozeznání. Smrděli jsme kouřem jako bychom právě vyletěli z pekla. Sprcha už se prostě stihnout nedala, už tak jsme přišli o část úvodního divadelního představení. Ale po návratu super voňavá večeře!

Čertoviny byly naprosto úžasné. Na začátku bylo krátké divadelní představení na němž se podíleli vedoucí DDM a klub instruktorů DDM. Předvedli nám, jak to chodívá v čertovské škole. Moc slavné to nebylo, čerti se neučili a tak nakonec čert-profesor vyzval přítomné děti, aby to čertíkům předvedly. Čerti i děti se rozběhli po náměstí. Děti nafasovaly žákovské a plnily nejzapeklitější čertovské úkoly. Když zdatně prošly všemi zkouškami, čekala je ta nejtěžší - museli si dojít do pekla pro vysvědčení. Teprve když všichni prošli peklem, mohl přijet Sv. Mikuláš s anděly. Stalo se již tradicí, že přijíždí v kočáře taženém koňmi. Rozdal dětem perníčky a popřál krásné Vánoce...

V pondělí na zmíněnou návštěvu přijeli brňáci i s Bárou. Bodejť by si nechala ujít "Mikulášskou" nadílku od nás - pochopitelně finanční. Její drzost nezná mezí. Ještě se mě zeptala, jestli bych nepřidala, když prý měla ten svátek. "Ne! Já jsem měla taky svátek." Odmítla jsem nakvašeně, protože to je fakt drzost nevzpomnět si na mámin svátek, když ho máme ve stejný den. Přestože jsem se nedala odměkčit, její návštěva mě nakonec přišla pěkně draho. V následujících dnech mi začal blbnout notebook. Pokus o údržbu disku příliš nepomohl. Notebooku ještě pár dní vypadával monitor, až nakonec umřel definitivně. Bez monitoru už s tím já neudělám nic. Musel do servisu. Tam ho opravili a pokárali mě, že si prý mám dávat pozor a nelít na něj kávu. Málem jsem je tam seřvala. Jaká káva? Nikdo z nás doma kávu nepijeme. Mě po ní pálí žáha, manželovi způsobuje nějaké srdeční arytmie a Honzík je na kávu malý. Kdo by ho tedy asi tak polil? Už-už jsem se nadechovala, že si to nedám líbit, když jsem si vzpomněla na Báru. Tak kávu pije a na mém noťasu taky byla... "To není možné..."  začínal se přít můj manžel, který si taky uvědomil, že kávu nepijeme. "Bára..." včas jsem ho zarazila. Zaplatili jsme tisícovku a jeli domů.

Další dva dny jsem věnovala pečení cukroví. Vzhledem k tomu, že v sobotu jsem měla další jarmark a v neděli jsme nutně museli za bráchou kvůli pár podpisům na nějaké dokumenty, tak nebylo na výběr. Honzík se na pečení cukroví hrozně moc těšil a koncem týdne měl opět nabitý program. Dopoledne jsem nachystala 4 těsta. Když přišel ze školy, vrhli jsme se společně na to. Připravila jsem samé vykrajované, aby se to spáchalo při jednom "bordelu". Společně jsme vykrájeli a upekli perníčky, potom se ještě chvilku ochomýtal kolem lineckých koleček. Pak už ho to přestalo bavit. V rychlosti jsem ještě vykrájela zázvorky a vanilkové rohlíčky. Za 4 hodiny bylo upečeno i uklizeno. Jestli chcete vědět jak, tak je to prosté: Já dělávám menší dávky a tak stihnu vícero různých druhů. Další den jsme nazdobily perníčky a poslepovali linecký.

Vůbec netuším, kdy budu pokračovat v dalším pečení. Když konečně začátkem prosince uhodily mrazy, celá země nadávala, ale Hanáci zajásali. Můj manžel též. Okamžitě koupil 20 kg masa, naložil ho do láku a těšil se, jak si před Vánoci vyudí... Jenže mrazivé počasí nevydrželo. Začalo se zase oteplovat. I když to venku nebylo moc znát, předpovědi byly docela děsivé - 9, místy až 12 stupňů nad nulou. To je moc!!! Kdyby se to vyplnilo, tak se všecko maso zkazí! Nedá se nic dělat musí se udit hned. A tak jsme včera celý den udili a dnes jsem to celý den převařovala a schovávala do mražáku. Ale ta dobrota! Včera jsme povečeřeli uzená žebírka, dnes jsme posnídali chleba s hořčicí a anglickou slaninou, k obědu jsme měli šunkofleky, do kterých jsem obrala zbylá žebírka a na zítra plánuju křenovou s uzeným... Tím asi prozatím skončíme. Ono se i to uzený přejí, když je každý den. Ale tomu čerstvému se prostě nedá odolat.

A to bychom ještě chtěli stihnout Vánoční trhy v Olomouci. Snad se poštěstí zítra, protože ve čtvrtek i pátek má Honzík zase program.