V naší rodině se už stalo tradicí, že v předvánočním čase si jedeme udělat Vánoční náladu na nějaké Vánoční trhy. Poslední roky bývá naším cílem Olomouc - zdejší trhy mají opravdu Vánoční kouzlo. Letos jsme vyrazili poměrně brzy, hned po obědě, takže jsme přijeli ještě za světla. Ale to nevadilo. Stánků bylo poměrně dost, než je všechny obejdeme, bude tma.

Ani jsme nějak moc nechtěli nakupovat, spíš jsme se dívali, co kde mají a za kolik. Ale kdyby nám něco padlo do oka, tak samozřejmě koupíme. Zboží se víceméně stále opakuje. Obvykle si dávám nějaký punč, ale letos mi padl zrak na stánek s belgickou čokoládou. Byla drahá... hodně drahá, ale kdo by odolal tak nádherné fontáně. Koupili jsme si každý kalíšek ovoce a paní prodavačka nám ho zalila čokoládou přímo z té fontánky. To byla dobrota! Mňam.

Honzík se svezl na kolotoči s krásnými starými auty a vyřezávanými zvířátky. Vypadal, jako by vypadl z nějaké prastaré knížky. K nám jezdívá moderní kolotoč se zvířátky z plastu. Polde očekávání, Honzík odmítl sednout na vysokého koně a cpal se do mrňavého autíčka. Na první pohled se mi zdálo pro něj těsné a tak jsem ho ukecala na oslíka.

Courali jsme dál po náměstí, obdivovali opravený orloj i vyřezávaný Betlém. Mám takový pocit, že některý minulý rok ho řezbáři vytvářeli přímo na náměstí. Mezitím se začalo stmívat a to byl ten správný čas na focení rozsvíceného náměstí.

Cestou jsme natrefili na Ježíškovu dílnu. Nakoukli jsme dovnitř a zeptali se, co si tam můžeme vyrobit, tedy Honzík. Bylo toho hodně, i když samé malování: malované textilní tašky, keramika, baňky, hrníčky... Honzík si vybral hrníček a pustil se do díla. Sice to jeho malování vypadá poněkud abstraktně, ale byl na sebe pyšný a my ho pochopitelně pochválili, jak je šikovný. Doma jsme ještě museli hrníček zapéct v troubě a už se může používat.

Ještě jsme se na chvíli zastavili u bronzového modelu města a zkoušeli Honzíkovu orientaci. Na to je šikovný. Poznal, kde co je. Pak  už jen pro štěstí zazvonit na zvonec a výletu je konec.