Dodnes mě mrzí, že jsem v dětství byla ochuzená o panenky Barbie, které u nás nebyly k dostání. Přesto je pár holčiček mělo a já jim tenkrát strašně záviděla. Když padl režim a konečně se západní zboží včetně barbínek objevilo v obchodech bylo mi šestnáct. Přesto mě jejich krása nepřestávala fascinovat. Trvalo však dalších dvacet let, než jsem překonala zábrany, vykašlala se na názory ostatních a koupila si svoji první panenku Barbie. A může za to internet: Díky němu jsem poznala, že nejsem jediná praštěná dospělá. Naopak, je nás hodně, jen ve skupince na FB je nás přes tisícovku z ČR a SR a vím o několika dalších, kteří na FB nejsou. Říkáme si sběratelé, ale to není přesné. Jen pár z nás má panenky jen jako sbírku. My si s nimi hrajeme: Převlékáme je, zařizujeme pro ně pokojíčky, ti co mají prostor jim staví i domečky, bereme je s sebou na výlety, vymýšlíme příběhy ... Někteří pořádají pro ostatní různé soutěže nebo jen výzvy při nichž panenky aranžujeme do různých situací, fotíme je a pak si vzájemně porovnáváme výsledky.

První panenku Barbie jsem si koupila v roce 2011. Tím jsem tomuto koníčku definitivně propadla. Od té doby se moje sbírka rozrůstá, aktuálně počet mých panenek překročil hranici 150 ks. Proti některým sběratelům jsem naprostý žabař - mají více než tisíc panenek, znám z FB jednoho, který jich má přes tři tisíce. Proti jiným jsem "maniak" - mají jich mnohem méně, ačkoliv mnozí sbírají déle než já. Všechno je to otázka preferencí a sběratelského vkusu. Každý máme jinak nastavené hranice - někdo kupuje jen panenky ze sběratelské edice, jiný se omezuje na určité období, další koupí kde-co a předělává si je po svém, ... Moje hranice jsou jednak cena, která nesmí překročit tisíc korun za panenku. V tom jsem udělala jedinou výjimku, kdy jsem koupila těhulku za téměř 1300,- a to ještě byla fakt výhodná koupě. Obvykle kupuji panenky tak do 300,- Kč, těch dražších mám opravdu jen pár. I tak už jsem za ně utratila pěknou sumičku. Ovšem tržní hodnota sbírky je mnohem vyšší, než jsem do ní "investovala". Ale svým odhadem nebudu raději nikoho dráždit.

Takhle vypadá těch 150 panenek pohromadě :P

Další omezení je, že panenky se musejí dát převlékat, to znamená, že nesmí mít na těle žádné nerovnosti, výstupky, křídla ani nesmí být do svých šatů zašité. I toto jsem v jednom případě porušila, když jsem chtěla zkompletovat celou sérii Dvanácti tančících princezen - v této sérii mají malé princezničky širokou plastovou sukýnku v níž je ukryt strojek. Také mám jednu panenku s křídly, ale ta jsou oddělávací a panenka má tedy naprosto běžné tělíčko jen s malou dírkou v zádech. V takovém případě mi křídla nevadí.

Ale nejdůležitějším kritériem pro nákup je, že panenka musí moji sbírku něčím obohatit. Můžu svědomitě říct, že nemám ve sbírce dvě panenky, které by si byly podobné téměř k nerozeznání, a že takových je! Díky tomuto svému vnitřnímu omezení poněkud diskriminuji modrooké blondýnky. Je jich fakt hodně a často se liší jen počtem nakreslených řas, velikostí a umístěním bílé tečky v oku, nebo odstínem rtěnky. I přes toto omezení se mi jich podařilo shromáždit úctyhodné množství, ale to je tím, že Mattel během své téměř šedesátileté historie vyrobil panenky mnoha různých tváří - tím myslím, že každá z těch tváří pochází z jiné formy. A k tomu se přidávají různé typy tělíček, pak odstíny vlasů ... Prostě jsou si podobné a přesto je každá jiná.

Na obrázku výše můžete vidět nejběžnější tvářičky panenek Barbie podle let, kdy se používaly. První je tvář úplně první Barbie z roku 1958, dnes už ji mají výhradně sběratelské panenky (i tato pochází ze sběratelské edice, na původní "hrací" bych fakt neměla). Vedle je tvářička, kterou panenky měly od roku 1976. Tuto tvář v roce 1998 vystřídala další, kterou panenky nosily donedávna. Další tvář je z roku 2013. Přiznám se, že sama zatím neumím ty dvě poslední spolehlivě rozlišit pouhým pohledem, připadají mi velmi podobné. Naštěstí se můžu orientovat rokem výroby vzadu pod vlasy. Dalo by se říct, že 3/4 všech panenek Barbie mají jednu z těchto čtyř tváří.

Za svůj koníček se nestydím a rozhodně neberte tento článek jako nějakou obhajobu mého "šílenství". Jako asi každý člověk, ráda o svém koníčku mluvím, ale nemám moc s kým. Svoje "poklady" mám doma vystavené a každý host je tedy může obdivovat, pokud bude chtít. Většinou však byly reakce rozpačité. Není se asi čemu divit, donedávna jsem je měla rozstrkané na různých místech. Vypadalo to neuspořádaně a hlavně panenky byly naprosto všude. Ale před pár týdny mi manžel nechal udělat vitrínu, kam se všechny pohodlně vejdou. Od té doby jsou spíš předmětem obdivu.

Zajímá vás, jestli si taky hraju? Samozřejmě. Ti, co mě znají trošku blíže, vědí, že panenkám vyrábím oblečky a různě je převlékám a fotím. Po přestěhování panenek do vitríny jsem jednu z uvolněných polic vyhradila "na hraní". Naaranžovala jsem si tam bydlení, zatím jen provizorní kuchyň s jídelním koutem. Do budoucna bych chtěla, aby tato polička sloužila jako dekorace k focení v době, kdy venku nejsou zrovna idelání podmínky.