Myslím, že dnes už není téměř nikdo, kdo nikdy neslyšel o "únikových hrách". Nedávná tragédie v Polsku, kdy při takové hře uhořelo pět dívek měla dost velkou publicitu. Já o nich slyšela už dříve, ale nic moc konkrétního. Ani weby různých společností nabízejících tyto zážitkové hry nejsou příliš sdílné, co se informací týká. Ani se jim moc nedivím, protože prozrazení principu a pointy hry by nebyl zrovna dobrý marketingový tah. To je jako byste čtenáři detektivky už předem prozradili, kdo je vrah. Teprve před Vánoci jsem měla možnost se dozvědět něco málo více, protože "soused z protější kanceláře" s rodinou takovou hru absolvoval. (Abyste rozuměli, není to kolega, pracujeme každý pro jinou firmu, jen máme kanceláře ve stejné budově a občas se prostě na chodbě nebo u oběda potkáváme). Mluvil o ní velmi nadšeně, ale ani on neprozradil nic konkrétního, aby nám ostatním posluchačům hru nezkazil, kdybychom si ji náhodou zatoužili zahrát. Já se především zajímala o fyzickou náročnost hry. Manžel s vrozeným handicapem, moje koleno odmítající chodit po schodech a syn bojící se i na houpačce ... prostě jako tým jsme po fyzické stránce naprosto nemožní. A dcera sama to asi nevytrhne, pokud by vůbec měla zájem se toho účastnit s rodinou.

Takže první pozitivum: Většina těchto her není fyzicky vůbec náročná a klidně s sebou můžete vzít i batolata (i když ty z toho asi nebudou mít ten správný zážitek, spíš se budou nudit a tím pádem i prudit). Pokud je hra náročnější, tak to bývá obvykle hned v popisu napsáno. Naprostá většina únikovek se odehrává v normálním bytě, případně sklepě. Jak asi tušíte, smyslem hry je najít klíč a dostat se ven z místnosti. Cestu ke klíči vám napoví různé indicie a šifry, které musíte postupně odhalit. Velmi často musíte nejprve najít spoustu jiných klíčů a otevřít spoustu zámků, abyste se vůbec k těm indíciím nebo šifrám dostali. Bývá dobrým zvykem, že ke hře se váže nějaký příběh a místnost(i) jsou zařízeny tak, aby navozovaly atmosféru příběhu.

Po zjištění nejnutnějšího jsem usoudila, že tohle by mohl být ten správný dárek za pololetní vysvědčení pro našeho Hozníka. Zeptala jsem se i Báry, jestli by chtěla jít s námi a byla naprosto nadšená. Takže zase jednou něco podnikneme celá rodina společně - to se nám už moc často nestává. Zbývalo vybrat tu "nejlepší" únikovku pro nás všechny. Jakýsi kompletní seznam únikovek u nás najdete na webu Escape Games. Je to speciální vyhledávač, takže si můžete vyfiltrovat jen ty hry, které vás zajímají, ať už lokalitou, různými atributy nebo náročností. Vyškrtla jsem všechny detektivky, úniky z vězení a blázinců a z toho zbytku vybrala "Honbu za svatým grálem", která slibovala dobrodružství při hledání pokladu.

Z pochopitelných důvodů se uvnitř fotit nesmí, takže tato fotka je z webu: Zdroj

Snad v každé hře tohoto typu je možnost vybrat si ze tří obtížností:

1. Lehká - umožňuje téměř každému úspěšně hru dohrát. Provozovatel hlídá váš čas a v případě, že se dostanete do skluzu, pomocí vysílačky vás nasměruje směrem, kterým máte hledat. Krom toho máte kdykoliv během hry možnost se na cokoliv nejasného sami zeptat.
2. Střední - provozovatel do vaší hry zasahuje pouze tehdy, pokud ho sami požádate o radu. 
3. Těžká - všechno je jen a jen na vás, nikdo vám neporadí. I v tomto případě však máte možnost se s provozovatelem spojit vysílačkou, pro případ, že by se něco pokazilo! (jako třebas v tom Polsku)

I když náš tým chtěl hned napoprvé střední obtížnost, nakonec jsem je ukecala pro lehkou. Nikdo z nás nevěděl, do čeho vlastně jdeme, jak to bude uvnitř vypadat a co budeme hledat. Byla to dobrá volba a každému Prvohráči bych ho doporučila. Myslím, že na nás musel být na monitoru srandovní pohled, jak jsme se uvnitř plácali od ničeho k ničemu a lomcovali zamčenými skříňkami a šuplíky. Provozovatel nás nechal chvilku se trápit, než nám poskytl první nápovědu. Pak to šlo chvíli hladce, než jsme se znovu zasekli - no spíš jsme nemohli najít zámek, ke kterému patřil nalezený klíček, byl trošku schován a i když jsme ho chvíli před tím viděli, tak jsme na něj zapomněli. A třetí nápovědu jsme dostali, když jsme se dobývali do míst, která sloužila k nějaké údržbě - tedy upozornění, že toto s naší hrou nesouvisí.

Hra se nám líbila, opravdu jsme se bavili. Každý z nás něčím přispěl k úspěšnému nalezení "pokladu" v daném časovém limitu. Určitě to není pro každého, ale kdo máte hravého ducha a chcete zažít dobrodružství, vyzkoušejte! My rozhodně zase někdy nějakou únikovku zkusíme.