Rodiče nám nechtěli rozumnět. Nedbali na naše dobře míněné rady ohledně životního stylu, módy, vegetariánství, ekologie a já nevím čeho ještě. Jedinou jejich starostí bylo, aby bylo umytý nádobí a jedničky ve škole. Nic jiného je snad ani nezajímalo. Odmítali s námi sdílet naše nadšení pro cokoliv. Nechápali jsme to. Vždyť je to tak jednoduché, stačí jen chtít. Ale rodiče nechtěli ani slyšet o nějakých změnách zaběhlého stereotypu. Vždycky jen: Až budeš mít svoji rodinu a domácnost, tak si hospodař jak budeš chtít.

 

Tenkrát jsem byla plná ideálů, odhodlání bojovat za správnou věc, měnit svět... Byla jsem si jistá, že nikdy neskončím, jako moje máma. S přáteli jsme plánovali, jak se svým koníčkům budeme věnovat i potom, co přijdou děti. Budeme se stále každý den scházet, jako dosud. Děti budeme brát sebou a tím jim zároveň předáme naše ideály. Díky tomu budeme mnohem lepšími rodiči, než ti naši. Budeme jim totiž víc kamarády, než vychovateli. A hlavně budeme mít pro ně víc pochopení, protože my jsme to přece také zažili. Měli jsme jasno, vždyť je to tak snadné, všechno se dá přece zařídit, když o to člověk stojí...

 

Kam se to všechno podělo? Kde jsou naše sny, plány, ideály... Život se najednou smrskl do umývání nádobí a známek v žákovské. Naše koníčky jsou tak ... jak to jen říct - nudné. Jak někoho může bavit plést, nebo sbírat známky? Přitom bychom si mohli užít tolik srandy někde na pařbě, nebo s partou přivázaní k nějaké elektrárně. Odmítáme byť jen vyzkoušet nějaký zaručeně výborný vegetariánský recept. Odmítáme i jiné úžasné věci. Jsme strašně zaostalí... A navíc neustálými příkazy a zákazy omezujeme naše šíleně rozumné dospělé potomky, kteří vědí lépe než my, co je správné.

 

Kam se podělo chápání a tolerance vůči našim šíleně rozumným dospělákům? Vždyť jsme to přece sami zažili, tak bychom měli lépe chápat? Právě proto, že jsme to sami zažili, proto nechceme chápat a tolerovat. Časem nás totiž život mnohému naučil. Každý z nás dostal nějakou lekci, díky kterým dnes už ledacos víme. Sny a ideály jsou hezké, ale realita je trošku jiná.

 

I když tomu dnes nechcete věřit, většina z vás bude jednou stejná jako my a budete mít doma stejné šíleně rozumné dospěláky, pro něž nebudete mít pochopení. Právě proto, že jste to také zažili a budete ledacos vědět. Jenže jim to nedokážete vysvětlit, stejně jako jsem to nedokázala já vám, a jako to nedokázali vysvětlit naši rodiče nám, a jejich rodiče jim....