Už jsem psala o tom, že smyslem života je žít právě tady a právě teď. Ale jsme lidé obdaření rozumem a chápeme, že je třeba také myslet na zadní kolečka. Pokud se teď máme dobře, bylo by fajn si trošku z toho schovat na později, kdyby náhodou bylo zle. Na tom nic není, podobně se chovají i některá zvířátka, i když často zapomenou, kde si co schovala, nebo že si vůbec někdy něco schovala.

 

V okamžiku, kdy se rozhodneme si něco z té současné spokojenosti schováme na později, se obvykle setkáme s nějakým finančním konzultantem, abychom mohli sepsat smlouvu, kolik si chceme schovat, na jak dlouho, co z toho budeme mít my a co on.

 

Finanční konzultant, někdy si říkají i poradci, je velmi milý a příjemný člověk. Ochotně přijede až k vám domů, všechno vám vysvětlí a objasní. A hlavně vám doporučí ten zaručeně nejvýhodnější způsob, jak si něco našetřit na později. A už se v tom vezete. Abyste se později mohli mít lépe, musíte se dnes hodně uskromnit a hodně spořit. Čím víc budete dnes spořit, tím pohodlnější a šťastnější život si budete moci později dovolit.

 

Jenže spousta lidí si nějak nespočítá, že aby mohli hodně spořit na později, musí se teď opravdu hodně uskromnit. A ty uspořené peníze prostě najednou chybí. Co s tím? Je zvláštní, že místo zrušení, nebo snížení spoření, lidé začnou více pracovat, aby tu náhle vzniknuvší díru v rodinném rozpočtu nějak zalepili. Sotva však dosáhnou opět trošku vyššího standartu, začnou znovu uvažovat o tom, jak si něco z toho ušetřit na později. Znovu absolvují schůzku s konzultantem a znovu začnou spořit více než si mohou dovolit.