Předvánoční čas mnoho lidí, zvláště pak žen, pociťuje jako stresový. Je tolik práce a starostí a jen pár týdnů, spíše dnů. Všude uklidit, umýt okna, napéct cukroví, nakoupit dárky, kolekce, kapra, poslat přání, nezapomenout na tisíc věcí. Nervozita stoupá s každým uplynulým dnem. A na štědrý den to vrcholí. Atmosféra doma je tak hustá, že by se dala krájet. Všichni kolem sebe chodí po špičkách a bojí se vůbec promluvit, protože každému je jasné, že i nepatrná maličkost, nevinně vyřčené slovo, vyvolá hádku, která naruší tu "sváteční pohodu". Stejně je to zbytečné, protože hádka je nevyhnutelná. Nahromaděný stres a emoce musí ven.

 

Konečně se stmívá a můžeme tedy zasednout ke štědrovečerní večeři. Všichni si nasadí své masky a tváří se šťastně. Vše probíhá, co možno nejtišeji. Stále je cítit ono napětí, a rozhodně to není nedočkavostí na dárky. Konečně se může jít ke stromečku a rozbalit dárky. Teprve potom napětí opadne. Všechno jsme zvládli, stihli a toho, co jsme náhodou nestihli, si stejně nikdo nevšiml. Tak se nám ty svátky přecejen vydařily!