3. 10 2012 | 10.08
Napsat cokoliv kamkoliv na internet je poměrně adrenalinový sport. Váš názor uvidí stovky, možná i tisíce lidí. A až na vyjímky už ho nikdy ze sítě nevymažete. Přesto to spousta lidí (včetně mě) dobrovolně dělá. A občas za to každý slízne nějaký ten virtuální kopanec.
Svět je zlej. Dobré dílo jen málokdo pochválí. Každý čeká, že to za něj udělá někdo druhý. Ale jakmile jednou šlápnete do hovna, tak vás v tom vyválí celýho a pořádně.
To takhle nahodíte nějaké téma a očekáváte diskuzi. Bohužel, ne všichni umí kultivovaně diskutovat. Krom toho je také dost kumšt napsat neprovokativně vlastní názor na nějž má navázat diskuze. A pak taky lidé neumějí číst. Neberou text jako celek, nevnímají vaše jemné nuance... Ze všeho si vezmou jen tu část, kterou jste jim šlápli na kuří oko. Pořádně vám to omlátí o hlavu. Rozjede se ostrá diskuze. Silná slova létají na všechny stran. Za chvíli už ani není pořádně poznat, komu jsou určena: Zakladateli, nebo někomu z ostatních diskutujících? A dá se jim vůbec ještě říkat diskutující?
Tak to prostě je a nic moc se s tím nedá dělat. Každý má právo na názor. Ale jakmile s ním jednou vylezete na pódium, musíte počítat s tím, že ten dav dole vás může i ukamenovat, pokud se mu váš názor nebude líbit. V davu je síla, vy jste na pódiu sami.
Než tedy něco někde veřejně prohlásíte, měli byste si rozmyslet, jestli máte dost pevné nervy na to, čelit rozvášněnému davu s rajčaty, vajíčky i kameny v rukou. Je celkem jedno, jestli to pódium je skutečné nebo virtuální.
A co potom? Budete mít sílu se vrátit zpět mezi ty lidi? Myslíte, že zpět mezi ně už nemůžete? Ale můžete, lidé mají krátkou paměť, za pár dní zapomenou.