Většina rodopisců opomíjí bádání v mateřské linii - tedy linii matek-babiček atd. hlouběji do minulosti. Přitom o této jediné linii můžeme s jistotou říct, že je stoprocentně pokrevní. Však to znáte: Otec je vždy nejistý! V minulosti byly ženy považovány za podřadné, proti mužům méněcenné. Je škoda, že v genealogii tento trend přetrvává a všechny příručky nabádají začínající rodopisce výhradně k bádání v mužské linii otce, v mužské linii dědečka z matčiny strany, případně v mužské linii vybraného jedince.

 

Prozatímní pramáti rodu je Viktorie M, dcera Jana M. Jméno její matky dokumenty neuvádějí, ale to není u starších dokumentů nic neobvyklého. Mnoho toho o ní nevíme. Můžeme jen odhadnout, že se narodila někdy kolem roku 1780. Provdala se za Jakuba H. a žili potom ve Velkém Meziříčí. Meziříčí však zřejmě nebylo rodištěm ani jednoho z nich, nenašla jsem totiž žádný záznam o jejich narození ani záznam o sňatku. V Meziříčí se jim postupně narodilo nejméně 9 dětí: Josef (*1805), Marie (*1807), Karolína (*1809), František (*1811), Kateřina (*1813), Jan (*1815), Anna Marie (*1817) a Antonie (* asi 1820).

 

Další v pořadí byla Anna Marie H., dcera Jana H. a Viktorie M.. Narodila se 1817 ve Velkém Meziříčí a hned následující den byla řádně pokřtěna. V 21 letech se provdala za tehdy 23-letého Jana H. (*1815). Víme, že z tohoto manželství se narodilo nejméně 6 dětí. Marie (*1843) Antonín (* asi 1844), Ferdinand (*1845), Žofie (*1847), Františka (*1848) a Jakub (* asi 1851). Je však poněkud nezvyklé, aby se první dítě narodilo více než 4 roky po svatbě. Zdá se, že nějaké chybí. Anna H. zemřela roku 1860 ve věku 43 let, tedy relativně mladá. O dva dny později byla pohřbena.

 

Dcera Jana H., koláře z Velkého Meziříčí a jeho ženy Anny rozené rovněž H., Františka H. se narodila 1848 ve Velkém Meziříčí. Na svět jí pomáhala porodní bába Antonie W. Františka se zřejmě se narodila slabá, protože ještě tentýž den byla pokřtěna a kmotry jí byli právě porodní bába a její manžel Johan W.. Normálně se s křtem čekalo zhruba 2 dny, takový spěch býval obvykle jen u dětí, které měly malé šance se běžného křtu dožít. Ovšem Františka byla zřejmě bojovnice a přežila nejen těch pár dní, ale mnoho let. Když jí bylo 12 let, zemřela jí matka. Starost o početnou rodinu zůstala na otci, který to vyřešil tak, jak tehdy bývalo zcela běžné. Co nejdříve se znovu oženil. Už dva měsíce poté, co pohřbil ženu, stanul před oltářem s mladičkou (21 let) Marií rozenou H. Tak dostaly děti macechu. Těžko říct, jaká byla, ale soužití s jen o málo mladšími dětmi manžela zřejmě neměla snadné. V těchto podmínkách Františka dospívala. Doma s otcem a macechou zůstala ještě 6 let, než se provdala za Eduarda N., soustružníka z Velkého Meziříčí, narozeného 1845 tamtéž. Františka sice ještě nebyla plnoletá, bylo jí teprve 18 let a plnoletost byla až od 24 let, ale se svatbou bylo třeba spěchat. Sňatek se uskutečnil 1866. Františka se přestěhovala z rodné chaloupky ke svému manželovi do č.p. 106 a tady se už tři měsíce po svatbě narodilo první dítko. Postupně tu přivedla na svět pět dcer: Antonii (*1867), Marii (*1868), Karolínu (*1870), Annu (*1875) a Antonii (*1877). Z nich prvorozená Antonie zemřela krátce po svých 3. narozeninách. Někdy po roce 1877 se rodina přestěhovala do Rouchovan. Zde se potom konečně dočkali i synů. Postupně se narodili 4 chlapci, bohužel žádný z nich však nežil dlouho: Jan (*1884), dvojčata Vilém a Ladislav (*1887) a Rudolf (*1891). V té době už byla i babičkou. Když se dcera Marie po smrti svého partnera v roce 1891 rozhodla odejít do Vídně, ujala se Františka a Eduard N. jejích dvou nemanželských dětí a prakticky je vychovali. 16.11.1914 ve věku 69 let zemřel manžel Eduard na cukrovku. Františka se dožila 74 let. Zemřela 13.12.1922. Pamětníci ji líčili jako na milou stařenku. Zvláště pak vzpomínali na výborné sladké koláčky, které pekla.

 

Dcera Eduarda N. a Františky roz. H., Marie N. se narodila 1868 ve Velkém Meziříčí. Následujícího dne byla pokřtěna jako Marie Leopoldina. Ranné dětství prožila v Meziříčí, ale později se rodina přestěhovala do Rouchovan. V Rouchovanech se zamilovala do Antonína S. a z lásky se narodily dvě děti - Marie (*1888) a Karel (*1890). Obě děti byly nemanželské a jméno jejich otce se v žádných dokumentech nevyskytuje. Zachovalo se nám pouze ústním podáním. Marie a Antonín se údajně chtěli vzít, ale k svatbě nakonec nedošlo, protože Antonín Sadovský 1891 zemřel ve věku 24 let. Důvodem, proč se nevzali, bylo nejspíš to, že ani jeden z nich nebyl ještě plnoletý - plnoletost tehdy byla až od 24 let. Ale i tehdy bylo možné získat výjimku, ovšem musel k tomu dát souhlas otec (příp. poručník) nezletilého a samozřejmě to také něco stálo na poplatcích. Když víme, jak to s tou plnoletostí bylo, můžeme předpokládat, že Antonín S. byl v té době zřejmě už sirotek, tzn. neměl nikoho, kdo by dal k sňatku souhlas. Po smrti milého odešla Marie hledat štěstí do Vídně. Obě své děti zanechala v péči svých rodičů Eduarda a Františky N. O jejím dalším životě ve Vídni toho víme jen velmi málo, většinou jen z vyprávění pamětníků. Ve Vídni se provdala za instalatéra H. a měla s ním další dceru Terezii. Kolem roku 1916 ovdověla, ale po nějakém čase se znovu provdala. Jméno jejího dalšího muže neznám. Dožila se poměrně vysokého věku, přes 80 let. Pamětníci ji líčili jako tvrdou a vypočítavou ženu s nedostatkem mateřského citu.

 

N. Marie se narodila léta páně 1888 v Rouchovanech. Na svět jí pomáhala porodní bába Amálie K. Hned následující den byla v místním kostele pokřtěna na Marii Amálii. Kmotry jí byli K. K., kožešník z Rouchovan a jeho žena Amálie, porodní bába. Byla prvorozenou, nemanželskou dcerou Marie N. a jejího partnera Antonína S. Její rodiče se spolu nevzali, zřejmě z důvodu neplnoletosti. Údajně se chtěli vzít později. Bohužel Antonín S. 1891 zemřel, zmrzl v v lese v "Hájku", když se vracel ze Slavětic z nějaké veselky, kde hrál jako muzikant. Marii byly pouhé 4 roky. A aby toho nebylo málo, opustila ji i matka, která se po smrti milého rozhodla odejít do Vídně. Marii i jejího mladšího bratra Karla nechala v péči svých rodičů Františky a Eduarda N. Dědeček s babičkou se o obě osiřelé děti s láskou postarali. Marie začala chodit do obecné školy. V té době byl řídícím učitelem pan Tauber, otec spisovatelky Amálie Kutinové. Po ukončení školy se odešla učit švadlenou do Vídně. Po dobu učení bydlela u své matky, ale nedělalo to dobrotu. Rozbroje mezi matkou a dcerou se stále více stupňovaly, až nakonec bylo rozhodnuto poslat Marii k tetě Ř. (sestře její matky) do Budapešti-Czepelu. Tam otěhotněla a narodila se jí první dcera Anna. Kolem roku 1911 se poznala se svým budoucím manželem. Ludvík P. pracoval jako dělník v železárnách v Czepelu. Byl polské národnosti a pocházel z Třince. 1912 se vzali. Svatba to byla velká a soudě podle dobové fotografie, sešla se na ní patrně celá rodina.

Po svatbě se narodila dcera Antonie (*1913) a syn Ludvík (*1916). Rodina se těžce protloukala. Nakonec se rozhodli přestěhovat do Ludvíkova rodiště, Třince. Malou Aninku zanechali v péči tety a strýce Ř., kteří ji přijali za vlastní. Mariin manžel Ludvík si pak našel práci ve velkoobchodním skladu potravin v Jablunkově. V Třinci se narodila další dcera Františka (*1925). Rodina se znovu přestěhovala, tentokrát do Návsí, aby to měl otec blíž do práce. V Návsí se narodila další dcera. Rodiče si přáli Světlušku, ale farář se zřejmě přeslechl a pokřtil dítko na Květušku (*1928), což se zjistilo až po mnoha letech. A rodina se znovu stěhovala, do Svibice u Českého Těšína. Zde se narodila nejmladší dcerka Markéta (*1931). Po nějaké době Ludvík onemocněl rakovinou krku a byl léčen v Brně na Žlutém kopci. Léčba však byla neúspěšná a tak byl ve velmi špatném stavu převezen zpět domů, do Svibice, kde v kruhu rodinném 1934 zemřel. Marie zůstala sama se čtyřmi dětmi. Jen nejstarší dcera Antonie už měla práci jako prodavačka v obchodě a ze svého výdělku pomáhala matce uživit děti. Ačkoliv pobírala Marie po manželovi penzi 90,- korun a dcera Antonie přispívala ze svého výdělku, žila rodina ve velké chudobě. Marie musela jít také pracovat jako uklízečka ve školce ve Svibici. Po svatbě Antonie a jejím odchodu z domova se Marie s dětmi přestěhovala do podhorské vesničky Hnojník. Bydleli zde blízko nádraží. Pořídila si malý obchůdek s cukrovinkami. Ani tak to asi nebyla žádná sláva, obzvlášť, když dcera Františka začala v roce 1935 studovat na gymnáziu. Přišel Mnichov a po něm Československo ztratilo své pohraničí. Poláci zabrali Slezsko až po Frýdek. Když se Marie dozvěděla, že bude odjíždět poslední nákladní vlak, nechala naložit všechny věci včetně nábytku do vagónu a všichni odjeli do Frýdku-Místku, odkud dál pokračovali až do jejího rodiště, Rouchovan. Zde se jich v prvních dnech ujala Mariina spolužačka a kamarádka paní S., která je u sebe ubytovala než jim obec přidělila domek č.p. 83 U branky, který byl volný. Marie dostala práci jako školnice v obou Rouchovanských školách. Po válce se po mnoha letech také znovu setkala se svým bratrem Karlem a jeho rodinou, který se také vrátil z ciziny do svého rodiště. Než jim obec přidělila byt nad sokolovnou, ubytovala je u sebe. Děti pomalu dospívaly a jedno po druhém zakládaly vlastní rodiny. Mariina rodina se rozrostla o kupu vnoučat jimž byla milou babičkou. Dožila se 76 let a zemřela dne 1964 sešlostí věkem. Podle vyprávění se zdá, že Marie byla silná a houževnatá žena. Legendy také vypráví, že byla velmi vysoká, což dalo vzniknout pověstem, že po její smrti rodina prodala její kostru do muzea. To však samozřejmě není pravda a je pohřbena na Rouchovanském hřbitově.

 

Markéta P. (moje babička) byla nejmladším z dětí Ludvíka P. a Marie roz. N. Narodila se 1931 ve Svibici u Českého Těšína. Svého otce si zřejmě vůbec nepamatovala, zemřel, když jí byly necelé tři roky. Rodina žila poměrně v chudobě a museli si vzájemně pomáhat. Přestěhovali se do Hnojníku, odkud však museli v roce 1938 odejít, protože Polsko zabralo území Slezska. Matka se rozhodla vrátit i s dětmi do svého rodiště - Rouchovan. V Rouchovanech chodila Markéta do školy. Po škole šla do služby k lékaři Dr. H., kde pomáhala v kuchyni a učila se vařit. Zamilovala se do Josefa S (*1924) a ač nebyla ještě plnoletá, vzali se. Svatba byla 1949 v Rouchovanech. Po svatbě získali oba práci v místním JZD i s bytem na Nových dvorech, kde se starali o chov ovcí. Narodilo se jim postupně 6 dětí: Josef (*1951), Marie (*1952), Světluše (*1953), Karel (narodil se nedonošený a zemřel), Věra (*1958) a Jiří (*1960). Ve 41 letech však Markéta ovdověla. Její muž Josef zemřel 1972 na mozkovou mrtvici. Jeho ztrátu nesla velmi těžce a už se znovu neprovdala. Byla však ještě mladá a za nějaký čas našla útěchu u Josefa P., který jí byl druhem až do její smrti. I Markéta zemřela poměrně mladá, dne 9.1.1985, ve věku nedožitých 52 let na selhání srdce.