Jak nadpis napovídá, červenec byl pro mě ve znamení dovolené - tedy spíš dovolených. Začalo to už koncem června. Využili jsme toho, že Honzíkovi začaly prázdniny o dva týdny dříve kvůli rekonstrukci školy. Věděli jsme to s dostatečným předstihem, takže jsme si už někdy na jaře zamluvili pobyt na prodloužený víkend za "mimosezónní" cenu v Jeseníkách. Původně jsem chtěla přímo do Losin, abychom mohli všude pěšky a manžel si mohl dát pivko, kdykoliv ho napadne. Jenže nevěřili byste, jak je obtížné najít v Losinách ubytování, které by splňovalo alespoň náš základní požadavek - tím je možnost stravování přímo v objektu. V Losinách nabízel jídlo jediný hotel a byl nehorázně drahý. Postupně jsme rozšiřovali okruh hledání a nakonec se nám podařilo najít ubytování ve Vernířovicích, s polopenzí, dětským hřištěm, vyhřívaným bazénem a možností vyjížděk na koních - to vše za poloviční cenu než ten hotel v Losinách. Samozřejmě jsme si to všechno potom náležitě užívali.
Rozhodně jsme neměli v úmyslu podnikat nějaké horské túry - ostatně moje koleno po nedávné operaci meniskuještě není úplně fit. Ty čtyři dny jsme strávili převážně výlety do nedalekých Losin, kde je hodně zajímavých věcí: Ruční papírna, termály, zámek... Zámek jsme sice vynechali, já tam byla už 2x a moje chlapy podobné atrakce nezajímají. Zato jsme si užili papírnu, termály a trošku dobrodružství, když nám naše nové ojeté auto zcela nečekaně vypovědělo službu přímo v Losinách na parkovišti. Prostě jsme ráno přijeli a odpoledne už nemohli odjet. Klekla baterka - dočista bez varování. Naštěstí jsem si vzala muže, který dokáže vyřešit snad jakýkoliv problém. Ovšem v době od zjištění problému do jeho úplného vyřešení je lepší ho nedráždit hloupými ženskými otázkami nebo dokonce připomínkami. Moje morální podpora spočívala především v tom, že jsem Honzíka vzala na pizzu. Jednak protože byl čas oběda a hlavně aby tatínka neprudil svými opakovanými dotazy "Kdy už konečně pojedeme?" nebo stížnostmi "Já se nudím." a "To je vedro."Manželovi jsem také donesla ze sámošky něco k pití. A docela vděčně přijal i mou nabídku, že skočím na poštu vybrat nějaké peníze, protože oprava nám nejspíš pořádně cukne rozpočtem a bankomaty zatím na každém stromě či patníku nejsou. Nakonec všechno dobře dopadlo. Ještě jsme si nakonec řekli, že jsme měli obrovské štěstí, že se to stalo dnes (v pátek) protože v sobotu nebo v neděli bychom servis sháněli mnohem obtížněji.
Po návratu jsem měla "nucenou" dovolenou. Dovolenou měl můj šéf a tím pádem já neměla v práci co na práci. Účetní by si neměla dovolit zpracovávat doklady, které šéf neviděl. Jestli to některá dělá, tak si koleduje o malér (takových už tu bylo). Sice jsem doufala, že se mi za ty mé dva dny nepřítomnosti nějaké doklady ke zpracování nakupí a já tedy budu moci jít alespoň na jeden den do práce a ušetřit si dovolenou na lepší časy, ale bohužel po telefonátu s kolegyní asistentkou jsem to vyhodnotila, jako zbytečnost. Těch dokladů mi tam šéf nechal tak na hodinu práce - to fakt nemělo cenu. Celý týden jsem se tedy věnovala obvyklé letní činnosti - zavařování všeho možného, což jsem vydatně prokládala relaxací v našem bazéně a večerními rodinnými posezeními s grilovačkou. Krom toho jsem také konečně udělala velký "velikonočně-vánoční" úklid. Abyste rozuměli, jindy než o dovolené nemám na velké gruntování čas, protože v práci trávím většinu dne a o víkendu jsem ráda, že stihnu poklidit ten svinčík, co mi tam ti mí chlapi za celý týden nadělají (někdy ani to ne).
Potom jsem se šla na týden odreagovat do práce. Je fakt, že jsem tam toho měla hodně. No, nebylo by to tak hrozné, kdybych nejela další týden znovu na dovolenou. Bylo potřeba udělat, co nejvíc práce, aby se stihlo DPH. Stihla jsem všechno, dokonce jsem na dovču odcházela s "čistým stolem" - to znamená, že mi tam nezůstalo nic "na potom" ani z těch dokladů, co tolik nespěchaly.
Naši hlavní dovolenou si tentokrát vybral manžel - chtěl k vodě na ryby. Bylo jasné, že hotel to tentokrát nebude. Rozhlíželi jsme se po chatě kdekoliv na Moravě - vzhledem k tomu, že bydlíme na rozhraní jižní a severní Moravy, má manžel zaplacené obě povolenky. Konečnou destinaci jsem však stejně vybírala já, protože nevěřili byste, co si majitelé chat do popisu navymýšlí. Několik chat "na břehu rybníka" to mělo k vodě pěkně daleko - na uváděnou lokaci GPS se fakt nedá spoléhat, street wiev však hodně pomohl. Do užšího výběru se dostaly tři chaty - ještě zbývalo prověřit, zda je tam možnost rybolovu. U všech sice byla uvedená, ovšem dvě z nich byly na břehu soukromého rybníka, takže rybolov sice možný, ale za příplatek plus zaplatit každou rybu, kterou si chceme nechat. Takže nakonec nám zbyla jediná chata. I když jsme vybírali a objednávali už o vánočních prázdninách, některé termíny byly už zamluvené. Proto jsem měla ty dovolené tak rychle za sebou - jako účetní si nemůžu vzít dovolenou kdy chci, ale musím ji přizpůsobit různým účetně důležitým termínům.
Kemp na Suchým je poměrně vyhlášený. "Naše" chata byla v těsném sousedství kempu. Vůbec nám nevadilo ochlazení, které během naší dovolené nastalo. Alespoň jsme měli celý rybník jen pro sebe a dělili jsme se o něj jen s pár dalšími rybáři. Kapři sice moc nebrali, hodně bylo cejnů - ty jsou poměrně k ničemu, ale docela dobře šly štiky. Během našeho pobytu se jich chytlo několik, manželovi se však podařila jen podměrečná. Ale i tak z ní měl radost. Krom rybaření jsme podnikli dva výlety. Navštívili jsme Sloupsko-Šošůvské jeskyně, kde jsem ještě nebyla. A jeden den jsme strávili ve westernovém městečku. Po večerech nebo když pršelo jsme hráli hru "Kamionem po Evropě", kterou jsme v chatě našli. Sice v ní chyběly pravidla, ale nějaká jsme si vymysleli a jak jsme zjistili po návratu domů na internetu, ani jsme se od těch regulérních moc nelišili. Takže už víme, co letos Honzíkovi nadělí Ježíšek pod stromeček!
Všechny dovolené jsme si užili jak se patří. A víte co? Po zkušenostech s termíny už máme zamluvenou dovolenou na příští rok. Zajímá vás kam. Neprozradím, nechte se překvapit. Bude to tak trošku dobrodružství a už se na ně všichni těšíme.
Zdroj: http://kerria.pise.cz/627-dovolenkovy.html