Jsme gambleři
Bude to téměř přesně rok, co jsme v naší rodině propadli gamblerství. Nikoliv tomu automatovému, či počítačovému (i když tam je to na hraně...), ale obyčejným stolním hrám. Pravda, hrávali jsme stolní hry prakticky odjakživa, ale poslední rok to nabralo na obrátkách. Hlavním spouštěčem byl konec školního roku, kdy paní učitelka vymyslela, že si udělají den her ve třídě. Proč ne, děcka se aspoň zabaví a ona bude mít relativní klid na dokončení nějakých svých úkolů. Toho dne se Honzík vrátil ze školy naprosto nadšený a okamžitě škemral o hru Záchranáři. No a pak to následovalo v poměrně rychlém sledu...
Záchranáře jsme koupili jako dárek za vysvědčení. Hra je určena pro 2-6 hráčů a umožňuje si zvolit různé stupně obtížnosti. Tato hra se mi velmi líbí, protože je naprosto výjimečná. Hráči totiž nehrají proti sobě, ale proti samotné hře. Aby se jim podařilo zvítězit musí spolupracovat. Zní to asi trošku divně, ale je to tak. Hra simuluje požár v domě. Hlavním úkolem hráčů je zachránit zraněné osoby tím, že je vynesou z domu ven (u těžších variant i naloží do sanitky). Při tom samozřejmě musí hasit oheň (na pole s ohněm nesmí hráči vstoupit) a likvidují nebezbpečné chemikálie, které by mohly vybuchnout. Každým tahem se prostředí, podmínky a úkoly hráčů mění. Oheň ve hře je nevyzpytatelný stejně jako ten skutečný. To zajišťuje mechanismus hry, kdy každý hráč musí na konci svého tahu umístit žeton kouře/ohně na políčko, které mu náhodně padne na kostkách. V případě, že na políčku již oheň je, dojde k výbuchu a oheň se rozšíří všemi čtyřmi směry na nejbližší prázdná políčka. Pokud padne oheň na políčko, kde leží žeton zraněného, tak ten má bohužel smůlu a uhořel. Hra končí vítězstvím pokud se hráčům podaří zachránit alespoň 10 osob dříve, než požár poškodí dům natolik, že se zřítí. Přišli jsme na to, že nejtěžší varianta se ve dvou nedá vyhrát, jelikož nelze efektivně využívat všechny "speciální schopnosti a vybavení", které mají hráči k dispozici.
Tuto hru není nutné příliš představovat, je už poměrně známá. My ji už kdysi měli doma, ale Bára si ji při stěhování vzala s sebou. Honzík si ji tedy poprvé mohl vyzkoušet až minulé léto na dovolené, kde jsme měli možnost si na pokoj vypůjčit nějaké hry. Hra ho doslova nadchla a tak jsme ji hned po návratu kupovali pro něj k narozeninám. Při hře hráči investují své peníze do koní a platí jim účast v dostizích. To vše pak následně může přinášet zisk, který mohou dále investovat. Řekla bych, že je tato hra celkem dobrým pomocníkem, jak naučit děti základům finanční gramotnosti - tedy, že nemůžu utratit všechny peníze hned, ale musím si něco nechat i na pozdější nenadálé výdaje, a že investice může přinést nejen zisk, ale také krach...
Toto je stará hra z 90. let. Měli jsme ji s bráchou. Dnes už se neprodává, ale na internetu se dají najít soubory karet k vytištění (klik na název vás tam přenese). Tak jsme k ní nyní znovu přišli i my. Karty jsem vytiskla a podlepila samolepicí tapetou, aby byly pevnější. 2-4 námořní posádky prozkoumávají neznámé moře a soupeří spolu v získávání potopených pokladů. Moře skrývá spoustu nástrah ve formě symbolů na kartách - každý z nich určuje, co se má stát dál. Každý hráč má standartně k dispozici jeden krok (nebo jeden tah lodí) a dále postupuje podle symbolů na kartách, na které vstoupí dokud ho nějaký symbol nezastaví. Může se stát, že na jeden tah přejde celé herní pole. Pokud na své cestě objeví poklad, ještě nemá vyhráno. Poklad je v bezpečí až když jej dopraví zpět na loď. Na moři o něj může přijít jednak vlivem karetních symbolů, nebo jej mohou obrat protihráči.
Na podzim místní "domeček" nabídl dětem kroužek stolních her. Honzík se okamžitě přihlásil a tak celý rok chodí domů s tím, že by chtěl tu nebo tu hru. Většinu jsme prostě a jednoduše zamítli s tím, že nemůže mít všechno, co si zamane. Karetní hru Bang jsme mu však dopřáli a postupně dokoupili i několik rozšíření. Základní hra simuluje život v městečku na divokém západě. Hru může hrát prakticky neomezený počet hráčů, i když s jejich nárůstem se hra stává komplikovanější a hlavně trvá podstatně déle (v pěti jsme hráli téměř 3 hodiny). Při základní hře ve třech hráčích nejsou role nutné, ale při více hráčích už je třeba rozlosovat, kdo jsou bandité a kdo šerif s pomocníky - počty by měly být vyrovnané, nebo banditů je o jednoho více a týmy hrají proti sobě. Hra probíhá vynášením karet z ruky, z nichž každá má nějaký efekt. Soupeř, může odpovědět kartou, která uvedený efet ruší nebo zmírňuje. Na začátku svého tahu si hráč tzv. lízne dvě karty a potom může vynést libovolný počet karet v souladu s pravidly (např. některé karty nesmí hrát 2x během jednoho tahu). Na konci tahu si smí ponechat pouze tolik karet, kolik má životů, ostatní odhazuje nevyužité. U této hry jsme měli štěstí a koupili i rozšíření "Město duchů" a následně ještě další. U ostatních her jsou rozšíření nesehnatelná nebo příliš drahá. Rozšíření dává hře další rozměr. Nic není předem jasné, karty rozšíření dávají hráčům speciální schopnosti, a každé kolo se situace v městečku mění.
Ani Labyrint není žádnou novinkou. Pokud si vzpomínám, reklamy na něj běžely v TV už někdy v 90. letech. My (vlastně Honzík) ho dostali k Vánocům od rodičů. Ptali se mě, co mu mají koupit a z mých návrhů je zaujala právě tato hra. Principem je projít bludištěm, které se každou chvíli mění a získat kouzelné předměty. Kartiček chodeb je o jednu více, ta nadbytečná se vsunuje ze strany do herního plánu a na druhé straně vytlačí jinou kartičku. Tím se změní pozice chodeb a tam, kde dříve byla cesta si najednou rozbiješ hlavu o zeď. Co se dá dělat, musíš jít jinudy...
Toto byla další hra, se kterou se Honzík seznámil v kroužku a přál si ji. Blížily se Vánoce, tak co bychom mu přání nesplnili, že? Principem hry je osídlit ostrov Katan, získávat z něj suroviny a z nich potom stavět vesnice, cesty a města. Někteří tuto hru milují. Po pravdě, mě příliš nebaví, ale Honzíka zatím ano, tak hrajeme. Zvažovala jsem dokoupení některého rozšíření, ale nebylo dlouho k sehnání a teď se mi zdá drahé. Myslíte, že by mě pak ta hra mohla víc bavit?
Zatím poslední hra, kterou jsme koupili. Nejdražší a taky nejsložitější! Honzík ji předčasně dostal k narozeninám (má je až o prázdninách) s tím, že pak už nic nedostane. Nebojte se, koupila jsem mu aspoň další rozšíření k Bangu. Mám pocit, jako bych hrála skutečnou počítačovou hru, jen si všechno musím počítat ručně a nesmím zapomenout udělat všechny akce, které zrovna mají probíhat. Myslela jsem, že to snad nikdy nepochopím a vlastně pořád ještě občas tápu. Hra obsahuje, kromě herního plánu, karty akcí, spoustu žetonů, a hlavně různobarevných kostiček. Některé slouží jako platidlo, jiné ke značení dosažených úrovní. Jak napovídá název, cílem hry je přetvořit nehostinný Mars na obyvatelnou planetu. Je potřeba zvýšit teplotu, okysličit ovzduší, zavodnit a zalesnit povrch a vybudovat první města... Je potřeba, aby hráči spolupracovali a stihli to ve stanoveném čase. Ale zase ne moc, protože pánem Marsu se může stát jen jeden. Mě se to zatím ještě nepodařilo.
Tak se doma bavíme. Zmínka o tom, že si zahrajeme nějakou hru ho spolehlivě odtrhne od počítače i donutí k nějaké pomoci doma (i když to druhé obvykle není potřeba, pomáhá bez problémů). Honzík totiž už dávno pochopil, že hrát si s živými lidmi je mnohem zábavnější než hrát na počítači. Počítač nedokáže tak vtipně glosovat nastalé situace, jak se to daří nám. Stejně tak není důležité, kdo vyhrál, ale že při tom byla sranda.
A jak jste na tom vy? Hrajete nějaké hry?
Zdroj: http://kerria.pise.cz/626-propadli-jsme-gamblerstvi.html