Před téměř dvěma týdny nás opustil zpěvák Karel Gott. Zítra bude mít pohřeb. Nebyla jsem jeho velkou fanynkou, vlastně jsem nebyla nikdy ničí velkou fanynkou. Ale měla jsem ho ráda. Mám ráda hudbu všeobecně, je mi celkem jedno jaký je to žánr. Pro mě je důležité, jak skladba působí jako celek a jestli dokáže navodit nějaké pocity. Gottovy písničky to dokázaly, takže jsem je poslouchala ráda.

Přemýšlím, kdy jsem se s Gottem poprvé "setkala" - tedy ne osobně, ale s jeho hlasem. Zpíval dávno před tím než jsem se narodila. V roce mého narození jsem mohla zaslechnout jeho Išel Macek, Modrý sarafán, Už z hor zní zvon... Samozřejmě toho bylo víc, vybrala jsem jen ty písničky, které znám. A samozřejmě že si vůbec nepamatuju, co se tehdy hrálo v radiu nebo televizi.

Moje první vzpomínka na jeho hlas je zcela jistě spojená s pohádkou Tři oříšky pro popelku, kde zpíval titulní píseň Kdepak ty ptáčku hnízdo máš. Pochopitelně si to také nepamatuju, ale bylo mi asi 5 let, když jsem ji viděla poprvé. O nějakém Gottovi jsem neměla ani ponětí, natož abych věděla že v té pohádce zpívá. To přišlo až později. Pohádku o Popelce jsem si však milovala, dodnes je mou nejoblíbenější bez ohledu na zpracování. 

O hudbu jsem se začala zajímat, když mi bylo cca 10 let a hitparády ovládly "Holky z naší školky" zpívané duem Kotvald + Hložek. Co v té době zpíval Gott? Vybírám ty co znám: A to mám rád, Dívka závodník, Věčný laik... Jak tak koukám, moc jich z toho roku nepamatuju, spíš mi utkvěly v paměti ty starší nebo mladší.

Za jeho největší hit považuju písničku Včelka Mája (1985) ke stejnojmenému kreslenému seriálu. Přestože je seriál určen spíše mladším dětem, my ho milovali. Byl asi prvním "západním" kresleným seriálem vysílaným u nás. Do té doby jsme Máju, Šmouly, Toma a Jerryho a další mohli vídat jen na rakouské televizi jejíž signál k nám zasahoval. Díky této písničce budou Karlův hlas znát i další generace i kdyby na všechny ostatní písně svět dávno zapomněl. Dokud se bude vysílat Mája, bude tu s námi i Gott.

Za svůj život Karel Gott nazpíval téměř tisícovku písniček. Je nemožné, abych je znala všechny. Stejně tak je nemožné z nich vybrat nejoblíbenější. Tak zmíním jen pár, které se mi teď zrovna vybavují: Lady Carneval, Dynamit (to je aktuálně jedna z oblíbených písní mého syna), Mistral, Kávu si osladím, Když jsem já byl tenkrát kluk ... 

Jeho poslední píseň Srdce nehasnou, kterou nazpíval letos s dcerou Charlottou mě dojala až k slzám. Cítila jsem z ní loučení nejen otce s dcerou, ale i jako zpěváka se svými fanoušky. Jeho smrt mě ani nepřekvapila. Byl starý a nemocný - to není dobrá kombinace. Asi to vyznívá cynicky, ale to bych nerada. Chci tím jen říct, že u starých a nemocných lidí si nikdy nemůžeme být jisti, jak dlouho tu ještě s námi budou. A v případě rodinných příslušníků bychom si měli užít každou chvilku s nimi. Věřím, že Karlovi se to poštěstilo.

 Odešel velký umělec, teď už zpívá v nebi andělům. A my měli to štěstí, že jsme se mohli těšit z jeho zpěvu. A také, že žijeme v době, kdy je možné hlas nahrát a uchovat. Všechna umělecká odvětví nám něco zanechala, jen po zpěvácích dob minulých nemáme nic - jako by nikdy v historii žádní zpěváci nebyli. Slavík odletěl, ale jeho hlas zní dál.