Už delší dobu jsem tušila, že blog.cz jde do kytek a jeho oficiální oznámení o ukončení provozu mě až tak nepřekvapilo. Byla to jen otázka času. Ostatně potvrdil mi to i nedávný článek na Seznam zprávy. Mimochodem je zajímavý a stojí za přečtení!

Co mě překvapilo, bylo načasování celého black-outu do doby dovolených. Vím, existuje spousta lidí, kteří jsou i o dovolené tzv. On-line a sdílí všechny své zážitky a dojmy bezprostředně hned. Ale na druhou stranu je také spousta lidí, kteří se právě v době dovolené od internetu doslova odstřihnou, užívají si realitu a o dojmy se podělí později. Krom toho je také spousta blogerů, kteří si s přenosem blogu sami neporadí a potřebují pomoc někoho zkušenějšího... A sehnat pomoc v době dovolených taky nemusí být zrovna snadné. Naštěstí, v těžkých dobách se umíme semknout a pomoci si navzájem. Ukázalo se to nejen během koronaviru, ale i nyní. Blog.cz se podařilo něco, co už dlouho nezvládal: Znovu stmelil už dávno rozpadlou komunitu blogerů.

Mohlo by se zdát, že mi konec blog.cz může být ukradený. Vždyť bloguji jinde. Je pravdou, že na pise.cz jsem už od ledna 2013 – to je skutečně dlouhá doba. Ale na blog.cz jsem začínala. Už si nevzpomínám, kdy to bylo, ale byla to v období jeho největší slávy. I když to bylo jen virtuální prostředí, byla tam úžasná atmosféra, žilo to tam. Fungoval Autorský klub se spoustou projektů a rubrik. A za provozovatele s námi komunikoval Standa nejen v e-mailech, ale i spoustou zajímavých článků na Srdci. Blogeři se mezi sebou znali. I když jsme měli různé zájmy a s některými se ani navzájem nečetli, tak jsme se potkávali právě v diskuzích v Autoráku nebo na Srdci. Nejsem jediná, komu ta komunita chybí.

V roce 2012 došlo k několika změnám, které nakonec vyústili v můj odchod z blog.cz. Tamní prostředí mi přestalo vyhovovat – především po technické stránce. Ale za těch pár let, co jsem tam působila, jsem si tam našla spoustu krásných blogů, které jsem dál navštěvovala. A oni zase mě. Můžu říct, že s některými blogery jsem navázala i osobní přátelství, jsme v kontaktu přes e-maily nebo na FB a s většinou z nich jsem se už potkala i na živo. Blog.cz mě v tomto směru nesmírně obohatil a já jsem mu za to vděčná.

Svého odchodu jsem nikdy nelitovala. Sledovala jsem zpovzdálí pomalý úpadek domény. Zpočátku to bylo téměř neznatelné, ale možná tím, že jsem to viděla zvenčí, pohledem spokojeného uživatele jiné podobné služby, tak mě to tzv. víc trklo. Ale i já věřila, že je to jen dočasné, a že se pracuje na nějaké další větší aktualizaci, která problémy vyřeší. Do té doby je potřeba látat a spravovat... A hlavně vydržet – aktualizovat a modernizovat takový kolos není otázka pár dní, ale spíš měsíců či dokonce i let.

Začátkem roku 2017 se s námi oficiálně rozloučil Standa, který z blog.cz úplně odešel. Za ty roky k němu tak nějak patřil. Nedovedla jsem si blog.cz bez něj představit, ale na druhou stranu: za ty roky, co chodím po světě, už vím, že každý je nahraditelný. A že konec nemusí nutně znamenat konec, ale začátek něčeho nového, třebas i lepšího. Jo, jsem optimista. V tomto případě to nové- lepší nepřišlo a blog.cz se začal řítit do průseru přímo neuvěřitelnou rychlostí. I když mnozí uživatelé si to nepřipouštěli.

Musím se přiznat, že brzy po Standově odchodu jsem začala mít neodbytný pocit, že jeho odchod je vlastně jen důsledek toho, že provozovatel podporu a vývoj blog.cz ukončil. Poruchy a výpadky systému byly čím dál častější a komunikace z podpory téměř nulová. Komunita, tak jak jsme ji znali, zanikla. Činnost Autoráku se smrskla jen na výpis nejnovějších článků na titulce a na Srdci se jednou za půl či rok objevil článek, ve stylu: "o problémech víme a usilovně pracujeme na nápravě." To jediné ještě jakš-takš tmelilo komunitu, která se pod takovým článkem semkla a svorně nadávala na podmínky.

Čím dál více blogerů balilo kufry a opouštělo potápějící se loď. Díky Veruce a jejímu manželovi nebyla už změna působiště tak velký problém. Někdy v polovině roku 2017 vytvořili prográmek, který dokázal blog kompletně stáhnout, a ten se potom dal nahrát jinam. Dnes už nikdo nepochybuje, že ti, kteří této možnosti využili, dobře udělali.

Když letos v únoru vyběhla na Srdci hláška, že "blog.cz končí" způsobila paniku. Po uklidnění provozovatele sice opadla, ale vážně ještě dnes někdo věří tomu, že šlo o útok hackera? Ve světle vývoje posledních dnů jsem přesvědčená, že jen někdo buď omylem, nebo záměrně, vypustil do světa tajnou informaci ze zákulisí. Díky němu si pár dalších blogerů stihlo blog s pomocí Veruce přesunout. Těm ostatním zbyly jen oči pro pláč... Provozovatel sice vytvořil nějaký jednoduchý prográmek na stažení blogu i galerie, ale zdaleka nedosahuje kvalit prográmku Martina Rybenského (manžela Veruce), který skutečně stáhne celý blog kopmlet vč. Komentářů i obrázků a upraví odkazy tak, aby byly i po přesunu stále funkční. Ten od blog.cz toto neumí a i když se nás zpočátku snažil provozovatel ústy Hanky přesvědčit, že všechno bude OK, tak obrázky je nutné znovu ručně do článků přiřadit a stejně tak odkazy na jiné vlastní články nic nenajdou...

Každopádně skončila jedna velká epocha českého internetu a blogování. Je to škoda. Myslím si, že i v dnešní době mají blogy svůj potenciál, který provozovatel nedokázal (nebo snad ani nechtěl) zužitkovat.

Odpočívej v pokoji!

A život jde dál...