Dost nedávno se mi moje přítelkyně svěřila, že aniž by kdokoli z nás tušil, že její naprosto skvělý vztah s jejím  o deset let starším přítelem, má dost velké mouchy a já jsem jediná, komu to může říct. Možná proto, aby nikdo netušil, že to, na čem tak dlouho pracovala, jde takzvaně "do kopru" a já jsem jediná, kdo nesoudí ostatní podle toho, co slyší. Vzala si kapesníček pod stolkem a začala mi vyprávět, jak to už dlouho skřípe. Začala tím, že nikdy neměli hádku, co by stála za to, obvykle si jen vyměnili názory a nechali to plavat, prostě to podle mého názoru zametli pod koberec. A jak to tak nejspíš bývá, čím více se pod tím kobercem hromadí problémů, tím více se potom vyjeví a ta slova, co si mezi sebou řeknou hodně zabolí. Měli skvělý vztah, po mnoha nevydařených vztazích minulých nám chtěla dokázat, že to nikdy není ztracené. My jí to věřili. Tudíž když vyprávěla o tom, jak si dali pauzu, po více jak dvou letech jen tak ze dne na den, já jí chtěla zarazit a říct jí "to už ani nemusíš dokončovat". Neudělala jsem to. Když už se kolem koše válela hromada posmrkaných kapesníčků, já dumala nad tím, proč dospělý muž jen tak navrhne pauzu a vymluví se na nedostatek času a kupu problémů, poté všichni vidí fotky na sociální síti, jak si užívá s kamarády a o mojí kamarádku nejeví zájem. Jak jen tak může zahodit dva a půl roku skvělého vztahu.

Možná, že odpověď mi tančí přímo před očima... Nudil se snad? Občasná potyčka a výměna názorů má být a jak jsem kamarádce i řekla, když se to jen přejde mlčením, hromadí se to a jednou to praskne. Takže se dozvěděla nepěkné věci o tom, že i přestože se o něj starala, nebylo to asi dost. Ten, komu věřila a s kým to vycházelo, ji zradil, odešel a jen tak na ni zapoměl. Ale ne, řekla jsem jí já, on jen tak nezapomene. Je to pravda? Jsou muži jen tak naoko drsní a potom večer přemýšlí a před spánkem si na nás vzpomenou? Těžko říct. Ale moc doufám, že je to pravda a oni si uvědomí své chyby. Však i můj příběh je na předlouhé vyprávění. 

Co jsem chtěla vůbec sdělit? Možná sama nevím, nejspíš jen to, že co je naoko krásné a dokonalé je někdy horší než to, co je obyčejné a zcela běžné. Proto jsem se zamyslela nad spoustou věcí a moc ráda bych se s ní podělila. A proč ne s lidmi, kteří to pochopí a uznají i ten nejobyčejnější text.